Narodil se 4. října 1910 v Praze jako syn Richarda Branalda, herce, režiséra a dramatika, a herečky Marie Branaldové. Dětství prožíval v Praze, Plzni a na cestách s rodiči, kteří vystupovali s činoherními, operetními a operními společnostmi. Spolu s otcem stál u zrodu vůbec prvního československého filmu v roce 1918.

Po maturitě prošel různými povoláními. V roce 1936 nastoupil u státních drah, kde mimo jiné pracoval jako telegrafista nebo výpravčí. V letech 1939 - 45 pracoval v Praze na Masarykově nádraží, kde se aktivně zúčastnil protiokupační ilegální činnosti.

Po válce byl Branald zaměstnaný jako tiskový referent na ministerstvu dopravy, poté byl v letech 1952 - 59 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel. Od roku 1960 se ale věnoval jen spisovatelské práci. V roce 1970 mu bylo zakázáno publikovat, neboť se odmítl smířit s okupací země sovětskými vojsky.

Mezi jeho nejčtenější díla patří Dědeček automobil a Vizita, které byly také úspěšně zfilmovány. K dalším známým dílům patří Stříbrná paruka, Skříňka s líčidly, Valčík z Lohengrina nebo Děkovačka bez pugétu.

Svou poslední knihu Převleky mého města věnoval milovanému pražskému Spořilovu, kde žil, a svým oblíbeným místům.

„Mohl jsem toho napsat víc a lepší věci, mohl jsem toho napsat méně a líp, ale taky jsem nemusel napsat nic,“ zamýšlel se kdysi nad svou prací .

Snažil se zaznamenávat fakta, jak je zažil, nebyl „ani drbna ani soudce“. Většinu děl vydal za komunistického režimu. „Možná jsem mohl být statečnější, ale alespoň jsem se snažil být slušný. Když to nešlo jinak, raději jsem se zahleděl do historie.“

Na život se Branald, oceněný v roce 1996 cenou českého PEN klubu za celoživotní dílo, podle svých slov díval jako na zajímavé divadlo, uchovával v paměti určité scény a hodnotil v něm určité etapy. „Sám se považuji za jednoho z účinkujících a jsem šťasten, že jsem si zahrál se zajímavými herci - lidmi,“ přiznal.

Proto také říkával, že své knihy nepíše, ale režíruje.