Hlavní obsah

Liternetur@: Pocta Laichterovu nakladatelství

Právo, Jakub Šofar

Teď jsem si několik večerů listoval Naší dobou, revue pro vědu, umění a život sociální (ND), což byl časopis, který od roku 1893 vydával Jan Laichter st. místo Athenea. Redigoval ho T. G. Masaryk, po něm František Drtina a od roku 1923 Josef Macek, jeden z nejdůležitějších prvorepublikových ekonomů, profesor národního hospodářství.

Článek

Poslední kompletní ročník Naší doby (LIV.) vyšel v roce 1948, v tom následujícím už bylo po všem. Časopis přestal vycházet na jaře 1949, končí i Laichterovo nakladatelství a o vánočních svátcích utíká za hranice profesor Macek (1887 až 1972, zemřel ve Vancouveru), přesvědčený socialista.

Co jsem si ve dvanácti číslech osmačtyřicátého roku opravdu s chutí přečetl, byly texty věnované vydávání a distribuci knih nebo kvalitě vědecké práce v Československu (víceméně se za těch 60 let nic nezměnilo).

Ministr se snažil postavit knihkupce proti nakladatelům

Za zaznamenání stojí článek, který je převzatý z ČTK (24. ledna 1948). Ministr informací Václav Kopecký se snažil postavit knihkupce proti nakladatelům, „kapitalisticky“ volal po volném prodeji knih, protože „knihkupci pěstují totalitu a omezují svobodu čtenářů znemožňováním rozšíření literatury pokrokové s jednostranným určováním toho, co si může čtenář koupit“.

Za rok už byl tento bod vyřešen. V jednom čísle je uvedena jednovětá zpráva o smrti Jana Masaryka s dodatkem, že příště vyjde větší materiál o oblíbeném politikovi, ale žádné příště už se nekonalo.

Co by ale stálo za detailnější studii, je změna stylu a marná snaha sladit klasický, „masarykovský“ tón s novou ideologií. Typickou ukázkou (ne)možnosti takové koláže je článek

Závod jako výrobní a kulturní středisko od ing. Josefa Teindla (červen 1948):

Velmi se podobá Stalinův realismus realismu Masarykovu. Neboť neosobní práce technická má svou podobu v neosobní práci kulturní, zachycující úředně v dotaznících, oběžnících, formulářích „kulturní práci“ v městech a na vesnicích – a když se podíváte na výsledky zblízka, vidíte slabounký povlak časem rozežraný osobními spory „kulturníků“, povlak kulturní, slabší než nejslabší cínový povlak na pocínovaném plechu. Myslím, že tady je předěl doby úplně hmatatelný. Jako když orchestru během skladby uvaděčky vymění noty.

www.listy.cz

Za vzpomínku proto stojí i František Laichter, pokračovatel otcova díla. Badatel Jiří Lach připravil pro Listy několik laichterovských textů: ten, jehož adresu uvádím, je nazvaný František Laichter: Pěstitel naučné literatury – přítel filozofie (3/2007), dále vyšlo např. 100 let Laichterova projektu České dějiny (2/2005) nebo Korespondence: František Laichter a Bedřich Fučík (1/2004).

Kontakt: sofar@atlas.cz.

Reklama

Související témata:

Související články

Liternetur: Obrana sofistikovanosti

V základním magickém díle Elifase Léviho Dogma a rituál vysoké magie je často reprodukované vyobrazení odvěkého zápasu mezi Dobrem a Zlem (světlý stařec...

Liternetur@: Dobrý člověk = dobré básně?

Racionalistická noetika bude velmi bezradná nad skutečným básníkem od dob, kdy přestala býti poesie aplikovanou filosofií a kdy se jala poznávati svět...

Liternetur@ Můj první rap

V jednu jedinou chvíli člověk přestane kontrolovat budoucnost, ohlédne se – a zjistí, že už to má všechno za sebou. Mně se to stalo teď, v tenhle divný...

Výběr článků

Načítám