Článek
Film Svatba na bitevním poli není divácky příliš úspěšný. Mrzí vás to?
Samozřejmě mrzí. Film v podstatě propadl, a to má asi více důvodů. V posledních měsících je každých čtrnáct dnů premiéra nějakého nového českého snímku, takže ten nápor na diváky musí zákonitě nějaký film co do návštěvnosti odnést. Je rozdíl, jestli je ročně šestnáct premiér, nebo dvaatřicet. Myslím, že si to čeští filmaři naplánovali špatně a tato skutečnost řadu filmů poškodí. Chápu ale, že je těžké domlouvat se na tom, kdo kdy bude točit. Těch necelých sto tisíc diváků, které Svatba na bitevním poli má, je současný průměr.
Jaký je pro skladatele rozdíl psát hudbu pro kapelu a pro film?
Autor filmové hudby filmu slouží, jeho úkolem je dotvářet nálady. Přijde mi to zajímavé, protože se při skládání cítím být osvobozený od písniček, mám tvůrčí svobodu a mohu si vyzkoušet něco, k čemu se s kapelou nedostanu.
Ve Svatbě na bitevním poli byly ale použity i samostatné písničky. Dušan Klein si přál Proměny a Ty Velické zvony od Čechomoru, a také jsme s Frantou Černým a textařem Václavem Koptou napsali titulní píseň Svatební.
Na soundtracku jsou i bonusové skladby. Proč jste je na desku zařadili?
V tom filmu si lidé hrají na vojáky a my to chtěli alespoň na desce trochu víc podpořit. Písně Jedú chlapci, jedú a Ani nevím, co mám robit / Ta mutěnská silnica jsou tradicionály z francouzských napoleonských válek, v písničce Byla vojna je použité téma z hudby k filmu, ale text je překlad dobového textu písně z doby Napoleona.
V Čechomoru jste sběrateli a upravovateli písniček, coby autor hudby k filmu jste skládal. Byla to příjemná změna?
Byla, možnosti dělat něco jiného mám strašně rád. Je to velmi inspirující.
Vyhodil vás při práci na filmu režisér Klein s nějakým nápadem?
Nic takového se nestalo, panu Kleinovi se to líbilo. Dvě skladby jsem ale předělával, protože potřebovaly změnit náladu, kterou měly ve filmu plnit.
Jste filmový fanoušek?
Snažím se většinu filmových novinek vidět, nebo si o nich alespoň přečíst. Vztah k filmům mám už od dětství. Vyrůstal jsem na vesnici, kde byl kulturní dům a kino v něm promítalo jednou za rok. Mohli jsme ale docházet do pět kilometrů vzdálené vedlejší vesnice, kde byly šamotové závody a pro dělníky tam kino měli. Chodili jsme tam s partou většinou pěšky, což bylo skvělé, protože jsme si tu cestu užili i jinak.
Jaký film byl pro váš život podstatný?
Jednoznačně Amadeus od Miloše Formana. Pro mě jako hudebníka je v něm všechno: skvělá muzika i zajímavě zpracovaný příběh. Viděl jsem ho asi dvacetkrát. Myslím si dokonce, že by se měl povinně promítat na školách.
Pracujete teď na nějaké jiné hudbě k filmu?
Dodělali jsme první díl ze třetí řady Fimfára. Čeká mě ještě napsat hudbu k dalším dvěma dílům.
Co v letošním roce čeká Čechomor?
V květnu turné s Divokým Billem. Potom budeme opět podporovat Pomocné tlapky, organizaci, která vychovává asistenční psy – například 6. července pro ně budeme hrát na Filmovém festivalu v Karlových Varech. K tomu nás čekají nějaké zahraniční zájezdy. Nové album bychom chtěli natočit příští rok, ale pracovat na něm budeme už letos.