Koncert zahájila kapela složená z Romeových starých souputníků i o dvě generace mladších muzikantů instrumetnální skladbou. Teprve pak vyzval usměvavý pozounista publikum k přivolání hlavní hvězdy na pódium a "living legend" (žijící legenda), jak Romea označil, se brzy dostavila volným a důstojným krokem, aby zahájila téměř dvě hodiny dlouhou nepřerušovanou smršť strhujících jamajských rytmů.

Štíhlý a elegantní Romeo ve žlutém volném oblečku působil svou asketickou vizáží a tváří lemovanou šedivými vousy a dredy téměř jako biblický prorok. A částečně tomu tak skutečně bylo, koncert byl plný odkazů k rastafariánství i křesťanství, chvílemi zazněly náznaky spirituálů, potěšila i reggae citace skladby Give Peace a Chance od Johna Lennona.

Romeo, který měl první hit už v roce 1966, sypal se soustředěným výrazem z rukávu jednu prvotřídní pecku za druhou včetně War In Babylon a samozřejmě nejznámější I Chase the Devil, kterou si od něj vypůjčili i slavní Prodigy. Publikum je vítalo bouřlivým potleskem. Velká část pražských "rastamanů" ovládala texty nazpaměť, jak se ukázalo, když se dokonale frázující zpěvák nechal doplňovat v refrénech.

Kvalitního repertoáru by měl Max Romeo dost i na tříhodinový koncert. Po prvním přídavku ale definitivně odešel, i když natěšení příznivci reggae ještě hodně dlouho tleskali, pískali a dožadovali se dalších bonusů.

Každopádně zanechal dokonalý dojem, i po letech zůstává suverénním a osobitým zpěvákem a jeho kapela s pamětnickou dechovou sekcí i mladými backgroundovými zpěvačkami odvedla fantastický výkon.