Album přináší nekompromisní důraz, otevírá ji houkáním začínající Arcif s klopotným přerývaným rytmem, po které přijde neúprosná píseň Jen malej tvor, v níž hraje prim nabroušená jedovatá kytara. Deska ale nabízí také decentnější skladby, byť jde o jemnost v rámci pojetí kapely.

Avšak píseň Spal to srdce má melodičtější nejen kytarový doprovod, jaký se objevuje už v K věci, byť v něm basa drnčí fuzzem, ale také zpěv. Podobně pojatý je až na kratičké pasáže i uvolněnější French song, v němž po většinu času není ani baskytara obligátně zkreslená. A závěrečné Moc hodnej ani ne je ve sloce vysloveně odlehčené, i když onen příklon k písničkářství trochu dělá problém baskytaristovi Adamovi u mikrofonu.

Texty reflektují stárnutí

Album epochal však neodhaluje jen schopnost kapely napsat chytlavou píseň, ale taky to, že se kapela vyrovnává s plynutím času. Jasně to ukazuje píseň Z. I. Europe se sloganem Neser boha se svým stářím a textem Tady to končí, v díře v severních Čechách, tady to končí, chci žít v tehdejší současnosti.

I úvodní Arcif přináší hořké vyrovnání - tentokrát s koncem adolescence: Pojď starej, pojď starej, dospělej muž, největší nuda.

Téma neúprosného plynutí času prostupuje celou desku, H. P. F. S. začíná slovy Zas ten čas, zas ten čas... rychlejší než dny a French song hořký symbol stárnutí - tloušťku: Nejsem dobrej člověk, nejsem nic, život mě dohnal na půl cesty. Mám jen svý kila.

Stárnutí je zejména pro exponenty důrazného a expresivního hard core těžké. Styl dovádí do důsledků adolescentní vzpouru punku, jenomže přetrvávající vzpoura proti všem působí trapně. Gnu však nemlátí bezhlavě kolem sebe a dokáží se reflektovat sami, takže jejich tvorba neztrácí působivosti.

 

Gnu: Album epochal

28 minut, Silver Rocket