Zoltán Kapinecz (51) tvrdil, že jel společně s kamarádem Menyhértem Sásem do německého Norimberka pro vysokozdvižný vozík.

Sás u soudu řekl, že vozidlo zkontroloval jen letmo pohledem: „Pak jsme nasedli a vyrazili.“

Soudce Miroslav Vajgant konstatoval, že celková hmotnost všech běženců dosáhla maximálního zatížení vozidla, a v této souvislosti Sasovi položil otázku, jak je možné, že nepoznal naložené auto. „Nikdy jsem tento typ vozidla neřídil, nemám s ním zkušenosti. Měl jsem za to, že jedu s prázdným náklaďákem,“ odpověděl Sás.

Nekontroloval jsem, co je na korbě pod plachtou.obžalovaný

Podle soudce ale byli oba muži jedním z článků organizované skupiny převaděčů. „Sás je zkušeným řidičem, těžko by nezaregistroval, že auto bylo plně zatížené,“ uvedl soudce jeden z argumentů, proč neuvěřil obhajobě, že obžalovaní o uprchlících nevěděli.

Nikdo neví, co je to za lidi

„Většina běženců byla z Pákistánu, kde nemuseli mít strach o život z válečného konfliktu. Šlo o ekonomické migranty. Úsměvné byly historiky některých běženců, kterými odůvodňovali útěk ze země. Například jeden tvrdil, že přejel sousedovi kůzle a on po něm střílel. Nikdo neví, co je to za lidi a jaké představují bezpečnostní riziko,” dodal soudce.

„V Budapešti poblíž vlakového nádraží převzali 76 migrantů včetně 26 dětí mladších 18 let. Nákladový prostor byl velmi stísněný. Chybělo větrání a možnost vykonání potřeby, čímž běžence vystavili ponižujícímu a nelidskému zacházení,“ konstatovala státní zástupkyně Hana Stehlíková.

Převaděči měli bez přestávky projet Maďarskem, Slovenskem a ČR až do zadržení na dálnici D5. „Ani teď nemám vysvětlení pro to, jak se do nákladového prostoru tito černí pasažéři dostali. Poprvé jsem je viděl, až když nás kontrolovala policie,“ prohlásil Kapinecz s tím, že náklaďák si půjčil od známého. „Nekontroloval jsem, co je na korbě pod plachtou,“ řekl s tím, že sám nemá řidičák, a proto požádal Sáse, aby auto řídil. Za cestu mu slíbil v přepočtu devět tisíc korun.

Video

BEZ KOMENTÁŘE: Běženci z kamiónu odjeli za dohledu policistů autobusem. Zdroj: Právo

Žádné výkřiky, pláč či bouchání během cesty prý ani jeden z obžalovaných neslyšel. „Udělali jsme si dvě zastávky, jednu na Slovensku a pak u Brna,“ doplnil Kapinecz.

Soudce četl výslechy běženců, kteří popisovali svou pouť za lepším živobytím v Evropě. Chtěli do Německa, protože slyšeli, že tam dostanou práci a mohou vystudovat. Uvedli, že je cesta do Řecka stála až 4000 dolarů, odtud pak jeli vlakem do Maďarska. Tam zaplatili pákistánským převáděčům 400 eur za osobu, ve tmě nasedli do kamiónu a vydali se do Německa.

O vydání Maďarů usiluje Německo

„Seděli namačkaní se skrčenýma nohama na zemi a s dětmi na klíně. V autě nebyla voda, jídlo, toaleta ani větrání. Během cesty auto zastavilo jednou nebo dvakrát na pár minut, ven ale nemohli vyjít,“ citoval soudce jejich výpovědi. Když je na dálnici u Ostrova u Stříbra zadržela česká policie, domnívali se, že už jsou v Německu.

O oba Maďary se zajímá i německá policie. Už také požádala o jejich vydání k trestnímu stíhání za organizované převaděčství. Krajský soud v Plzni nedávno rozhodl, že budou do SRN vydáni, ale podmínil to pravomocným skončením trestního řízení v Česku. [celá zpráva]