Článek
Obraz nyní vlastní pražská Národní galerie a je majetkem státu. Nárokuje si jej ale římskokatolická farnost Veverská Bítýška. Ta se na vydání gotického obrazu nedohodla v roce 2013 v rámci církevních restitucí.
Advokát farnosti František Severin novinářům po jednání řekl, že podle jejich názoru obraz patří církvi. „Požádali jsme Národní galerii, aby uznala naše vlastnictví, a my jim na příštích 50 let dáme splatnou výpůjčku. Národní galerie to ale odmítla, a tak nám nezbylo než se obrátit na soud,“ řekl Severin.
Podle zástupců Národní galerie se na obraz nevztahuje zákon o církevních restitucích. Argumentují tím, že stát získal obraz už ve dvacátých či třicátých letech. „Jde tedy zcela mimo rámec zákona, který má napravovat křivdy způsobené komunistickým režimem,“ řekl advokát Ondřej Kolisko.
Církve se podle něj snaží restituční hranici prolomit, což by mohlo mít nedozírné následky.
Spory o historického vlastníka
Farnost ale argumentuje tím, že vzácný obraz byl majetkem církve od poloviny 18. století až do roku 1958. Z té doby totiž existuje darovací dekret ministerstva zemědělství, které tehdy obraz darovalo Národní galerii.
A právě o tento dokument se oba advokáti přeli. Podle zástupce galerie se nejednalo o změnu vlastníka. „Šlo spíš o změnu práva hospodaření s majetkem mezi dvěma státními institucemi,“ tvrdil Kolisko.
Žaloba ale argumentovala, že do té doby neexistuje jediná listina, která by dokazovala, že se obraz stal majetkem státu už dříve.
„Pokud chce pan kolega vyvrátit rámec zákona o církevních restitucích, ať žalovaná strana najde důkaz o změně vlastnického práva před rokem 1958. My jsme nic takového nenašli,“ řekl při líčení Severin. Podle něj naopak z dobových listin vyplývá, že celá řada organizací, muzeí a odborníků ve třicátých letech potvrzovala, že obraz je majetkem církve.
Předmět náboženské úcty
Právě tyto listiny prezentovala církev soudu jako důkazní materiál. Včetně například žádosti o povolení k restauraci obrazu, se kterými se státní instituce obracela na biskupskou konzistoř, a tím podle advokáta farníků potvrdila církev coby vlastníka.
„To proto, že šlo o předmět náboženské úcty, nikoliv o církevní majetek,“ namítl Kolisko. „Jak si tedy vysvětlujete, že u dalších takových předmětů žádné povolení třeba nebylo?“ ptal se ho Severin.
Madona z Veveří je datována před rokem 1350 a je připisována malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře.