Ani to mu ale nestačilo a ještě si k tomu přibral e-shop, kde prodával trička či drobnosti s citáty a obrázky hrdinů populárních seriálů a skladeb, aniž by na to měl licenci. Jeho vášeň ho nakonec stála podmínku, kterou mu potvrdil Nejvyšší soud (NS).

Muž se ve svém dovolání bránil tím, že jeho jednání není natolik společensky škodlivé, aby na něj bylo potřeba reagovat trestním stíháním, namítal také, že provozování fanouškovských stránek a prodej k nim vázajícího se zboží, není trestným činem.

Chtěl se zbavit odpovědnosti

„Je zřejmé, že čin obviněného vybočil z rámce běžných soukromoprávních vztahů, a to zejména pokud jde o značné množství případů, kterých bylo celkem 1 207 503, v nichž zpřístupnil veřejnosti obsah chráněných audiovizuálních děl a zvukově obrazových záznamů. Tím obviněný zasáhl nositele chráněných autorských a souvisejících práv, takže bylo nezbytné reagovat na jeho jednání i prostředky trestněprávní represe,“ nereflektovali jeho námitky soudci NS v čele s Františkem Púry.

Soudci navíc upozornili na fakt, že muže ještě před soudním procesem varovala Česká protipirátská unie, aby se svými aktivitami skončil, muž místo toho ale jen na internetových diskuzích zjišťoval, jak se vyhnout odpovědnosti za své konání.

Dotčené filmové a hudební společnosti po muži ještě vymáhaly odškodné, soudy je ale odkázaly na občanskoprávní řízení. NS si také na závěr neodpustil poznámku, že ochrana duševního vlastnictví se zatím v tuzemsku poněkud bagatelizuje a podceňuje.