Vše se událo loni na přelomu února a března. Hradilík nejprve mladíka napadl pěstmi, poté mu svázal ruce za záda, přes hlavu mu přetáhl vlněnou čepici, aby neviděl, naložil ho do auta a odvezl k sobě domů. Tam ho strčil do sklepa, spoutal řetězy a ty upevnil ke kovovému oku v podlaze. Po několika hodinách ho odvezl do lesa, kde ho rozvázal a zanechal.

Později obdobné jednání opakoval a ještě ho vygradoval, když „nezdárného“ nevlastního syna škrtil na laně zavěšeném přes kladku, až se mladík dusil a to nejméně ve dvou případech. Vše, jak řekl u soudu, dělal proto, aby mladíka donutil zanechat nevhodného chování k prarodičům, od kterých mimo jiné velmi agresívně a nevybíravě požadoval peníze. „Zabít jsem ho nechtěl,“ soukal ze sebe u soudu vzlykající Hradilík.

Za všechno můžu já, kál se u soudu syn

Otčíma se před soudem zastal i nevlastní syn, byť právě on ho „udal“. „Za všechno můžu já. Dělal jsem bordel, měl jsem problémy s chlastem. Nechtěl mi ublížit. Jednal v afektu a snažil se mě jen zastrašit. Vlastně se skoro nic nestalo. Všechno jsem si uvědomil a už se chovám normálně,“ vypověděl už dříve u KS mladík.

„Co se stalo, bagatelizoval. Je vidět, že na něj zatlačilo okolí,“ reagoval předseda senátu Vladimír Hendrych. „Hradilíkovo počínání, byť jeho pohnutky lze chápat, však bylo mimořádně odpudivé a nebezpečné. Proto ho také nebylo možné klasifikovat jako beztrestné. Na druhé straně, nešlo ale ani o pokus vraždy. Objektivně ho nechtěl usmrtit. Proto vydírání se zbraní, tou byly lano a kladka a tedy sazba od dvou do osmi let a nikoliv jen do tří let,“ pokračoval s vysvětlením verdiktu Hendrych.