Článek
Tou první je zařazení českých stran do ideově-politických proudů na evropské úrovni. Možná nejvíce bezkonfliktní je členství KDU-ČSL a TOP 09 v Evropské lidové straně a v její frakci v Evropském parlamentu, i když i u těchto dvou stran vidíme občas problémy s následováním většinových postojů evropských lidovců v případě doma citlivých témat, jako je migrační politika.
ČSSD je o poznání méně sourodým členem socialistické frakce v EP a Strany evropských socialistů. Zejména k migrační politice, k menšinám a obecně k otázkám lidských práv zaujímá často postoje odlišné od evropského socialistického mainstreamu. Naštěstí zatím nečelí hrozbám vyloučení z řad evropských socialistů jako slovenský Směr.
Ani ODS úplně neví, čí je. Zatímco doma chce vystupovat jako umírněná konzervativní strana hlavního proudu, v EP je členem okrajové Evropské konzervativní a reformní skupiny, kterou založila spolu s britskými konzervativci a polskou stranou Právo a spravedlnost. Hlavním mottem této skupiny jsou především silně euroskeptické postoje a nacionalismus.
Zmatku ohledně toho, kam v Evropě vlastně patří, ovšem bezpečně kraluje hnutí ANO Andreje Babiše. To se stalo členem Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) a náleží také k její frakci v EP. Babiš ovšem není ani liberál, ani demokrat, nýbrž čirý populista. A jeho ANO není skutečné hnutí, ale soukromý oligarchický projekt. S ALDE se tudíž neshodne v zásadních otázkách.
Výše zmíněné problémy českých politických subjektů s Evropou pak ovlivňují chování jejich europoslanců. Někteří, jako třeba čtyři europoslanci za ANO, uvěřili, že mají reprezentovat evropské liberály, takže dva už z ANO po neshodách s vůdcem vystoupili. Dvě zbývající europoslankyně si Babiš nyní volá na kobereček poté, co podpořily rezoluci EP navrhující zahájení řízení EK s Maďarskem kvůli porušování evropských hodnot. Ty jsou ovšem Babišovi ukradené, preferuje z taktických důvodů solidaritu se stále více autokratickým Viktorem Orbánem.
Podobný problém má i ČSSD. Hlavními tvářemi její čtyřčlenné europoslanecké skupiny jsou na jedné straně proevropský Miroslav Poche, který vesměs vystupuje v souladu se stanovisky evropských socialistů, na straně druhé Jan Keller, který zaujímá antiimigrační postoje a je k EU stále více kritický. Poche tak podpořil rezoluci proti Maďarsku, Keller hlasoval proti.
Problém má i ODS s architektem své evropské politiky, europoslancem Janem Zahradilem. Zatímco doma se ozývají ve straně hlasy, že má usilovat o přívětivější tvář k EU, Zahradil coby ideologický pohrobek Václava Klause vytrvale táhne ODS k silnému euroskepticismu, hraničícímu s odmítáním EU jako takové. Uvažuje dokonce, že by se ODS v EP po jarních eurovolbách spojila s krajně pravicovými populisty typu italské Ligy.
Potíže má ale i TOP 09, a to přímo se svým předsedou, europoslancem Jiřím Pospíšilem. Ten jako by si s sebou přinesl část politicko-genetické výbavy ODS, jejímž byl kdysi čelným představitelem, a vystupuje tudíž, zejména v otázkách migrace, o dost konzervativněji než zakladatelé strany Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg. Naposledy se s nimi dostal do konfliktu, když podpořil Babišovo odmítnutí italské žádosti, aby ČR přijala z Itálie několik uprchlíků, které k jejím břehům dopravila rybářská loď.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Bude zajímavé sledovat, zda se výše zmíněné rozpory mezi domácími a evropskými postoji českých stran nějak zmírní po eurovolbách. Je možné, že některé strany změní v EP politický domov. V tom současném totiž ideově a politicky evidentně doma nejsou.