Článek
V debatách ve veřejném prostoru se často opakuje přání nelevicových voličů, aby došlo ke sdružení politických sil napravo od centra. Jakási podoba pravicové integrace se objevila při ustavování Sněmovny, kdy vytvořily ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN tzv. Demokratický blok. Pak plánovaně zanikl.
Čerstvě se k věci vyjádřil předseda poslaneckého klubu STAN Jan Farský: „Kdo chce mít v čele státu vůdce a mesiáše, bude volit Andreje Babiše. Kdo chce volit demokraty, bude volit mezi námi. Nemyslím, že by bylo dobré vytvořit blok, který sice bude mít uvnitř různé názory, ale navenek se bude tvářit falešně, že je jednotný.“ zde.
Situace je taková, že se většina obyvatel našla ve vůdcovi a mesiášovi, protože to naplňuje jejich představy o politice. Známky ochabnutí tohoto stavu nejsou patrné. Odpovídá hlubinné mentalitě mnoha jedinců. Znamená to, že na druhé straně se shromáždí všichni odpůrci tohoto vnímání společnosti? Vůbec ne.
Každý ze subjektů, které byly členy Demokratického bloku, má své voliče a vlastní taktiku a strategii. Jakž takž představitelné jsou sbližovací kroky mezi TOP 09 a STAN. Lidovci a ODS se integrovat nehodlají, a to zásadně.
KDU-ČSL k tomu nedají svolení voliči z pevného jádra, kteří se lekli i spojení se STAN a raději zahynou v mimoparlamentní škarpě, než aby se vzdali svého konzervativního přesvědčení. ODS má v plánu stát se jasným hegemonem pravice a vývoj volebních preferencí, kdy klesají nebo stagnují u pětiprocentní hranice všem příslušným subjektům s výjimkou modrých, ji v tomto záměru ještě utvrzuje.
Další růst ODS živený voliči, kteří odejdou od jiné pravice, lze očekávat. Otázka je, kolik takových příznivců se přelije od TOP 09 a STAN a jestli to bude stačit k pozici strany, která dokáže soutěžit s Babišem. ODS totiž má nejen Petra Fialu, ale přinejmenším tři oblasti, v nichž se někteří členové angažují tak, že jsou s to odpudit příznivce pravice, kteří jsou proevropští, nesnáší xenofobii a nacionalismus a štítí se konzervativního tmářství.
Václava Klause ml. znají čtenáři této komentářové stránky víc než dobře. Včetně těch pravicově smýšlejících. Známý je i Marek Benda se svými názory na to, co je normální a co nikoliv zde. René Franěk tak proslulý není, ale nedávno upoutal pozornost zde.
Petr Fiala po něm chce omluvu. Úplně stejně před pár dny postupoval Jan Hamáček kvůli agresivnímu chování svého místopředsedy Jaroslava Foldyny hájícího Noční vlky, ale Foldyna na něj udělal akorát dlouhý nos. Jak to dopadne v ODS?
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.