Článek
Nejenže je takové jednání prý neodpovědné, protože vystoupení Česka z EU by bylo politicky i ekonomicky sebevražedné, a je tudíž mimo jakoukoliv diskuzi, ale už samotné jednání o takovém referendu vysílá navzdory tomu, že bude skoro jistě neúspěšné, špatné signály směrem k našim spojencům.
Jenže v situaci, kdy zhruba jen třetina Čechů je spokojená s členstvím v EU, diskuze, v níž budou muset zástupci politických stran vyložit na stůl karty, není úplně od věci. Vysoká míra nespokojenosti totiž souvisí i s tím, že mnozí politici opakovaně přicházejí na adresu EU i její politiky s velmi lacinou kritikou, aniž by občanům zároveň vysvětlili, že navzdory tomu vidí i oni naše členství nadále jako smysluplné, protože klady evropského integračního projektu převažují nad zápory.
Diskuze o schválení ústavního zákona o referendu o vystoupení sice není totéž jako případná diskuze před referendem, ale ti poslanci, kteří si takové referendum přejí (což budou nejspíš zároveň ti, kteří by si přáli vystoupení ČR z Unie), budou muset vysvětlit kromě toho, proč si myslí, že by o takové věci vůbec měli občané v referendu hlasovat, i proč si myslí, že by vystoupení bylo pro ČR prospěšné.
A naopak: poslanci (jichž bude nejspíš výrazná většina), kteří si myslí, že je v našem bytostném zájmu v EU zůstat a že už samotné referendum na téma vystoupení by našemu postavení v EU velmi uškodilo, budou muset srozumitelně vysvětlit nejen to, proč dle nich výhody našeho členství i pozitiva evropské integrace převažují nad zápory, ale proč je referendum o takové otázce nesmyslné.
Demokracie je diskuze, říkával Masaryk. A jedním z důvodů nízké podpory pro EU u nás je buď nedostatek, nebo populistická jednostrannost diskuze o EU. Už samotná rychlost a snadnost, s jakou podpora pro EU u nás slábne nebo zase sílí, svědčí o tom, že existuje široké pásmo občanů, kteří mají o EU jen velmi povrchní znalosti a řídí se ve vztahu k EU převážně emocemi. Jsou proto snadno ovlivnitelní tím, co o EU říkají politici, které v dané chvíli podporují.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Skutečnost, že tito politici budou muset zaujmout v diskuzi o schválení referenda o vystoupení jasná stanoviska a tak či onak hlasovat, není tedy tak úplně špatná.