Článek
Ty místo toho, aby tento plán pojaly jako celoevropské řešení, pro které je zapotřebí vyjednat podporu všech členských zemí, o něm začaly mluvit tak, jako by šlo o opozici V4 vůči „neschopné“ EU a ještě „neschopnějšímu“ Německu, konkrétně Angele Merkelové. O plánu utěsnit řecko-makedonskou a řecko-bulharskou hranici, nejlépe s pomocí plotu podobného tomu, jaký Maďarsko postavilo na svých jižních hranicích, se tudíž nejprve bohužel začalo mluvit tak, že když EU „neví, co dělá“, vezmeme věci do svých rukou.
Politici V4 zdůrazňovali, jak jsou jejich země v utěsňování severních hranic Řecka připraveny pomoci zejména Makedonii, ale nevzali dostatečně v úvahu, že i při všeobecné naštvanosti v EU na laxnost Řecka v zacházení s migranty, země evropského západu by byly ochotny sáhnout k opatřením, která by vyzněla jako jednostranné vyloučení Řecka z Schengenu, až jako k těm úplně posledním.
Řecko je v EU déle než země Visegrádu a navíc už bylo nedávno terčem silného tlaku, zejména ze strany Německa, kvůli finanční krizi. Bylo naivní si myslet, že poté, co Merkelová srazila Řecko na kolena během finanční krize, bude jen tak ochotná posvětit jeho faktické vyloučení ze Schengenu.
Plán visegrádských zemí se přitom chtě nechtě jevil zbytku EU jako jednostranná snaha odříznout Řecko od „Evropy“ s tím, že s přívalem uprchlíků, kteří se budou na jeho území hromadit bez možnosti odejít na sever, si musí Řekové poradit sami. Navíc se v kontextu bojovných prohlášení zejména maďarského premiéra Viktora Orbána a slovenského premiéra Roberta Fica jevil plán Visegrádu jako snaha vyřídit si účty s Bruselem a Berlínem za jejich tlak na země V4 na přijetí uprchlických kvót.
Je možné, že se EU k uzavření severních hranic Řecka v podobě záložního řešení nakonec odhodlá. Jisté ale je, že by tomu předcházela celoevropská debata a že by takové řešení bylo vykresleno nikoliv jako jednostranné vyloučení Řecka z Schengenu „silou“, ale jako dohoda s ním, vykoupená velkorysou pomocí, včetně možná odpuštění části jeho dluhů.
Kdyby lídři Visegrádu svůj plán pojali od začátku jako takovéto evropské řešení, mohli jsme dnes být o kus dál. Bohužel se znovu ukázalo, že země v našem regionu nerozumějí úplně ani po 12 letech členství v EU tomu, že i malé země mohou prosadit své nápady, ale musejí si k tomu vyjednat podporu. A že vůbec už nemohou svoje kroky prezentovat jako jakousi „trestnou výpravu“ na vlastní pěst proti jednomu z členů klubu.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).