Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Zoufalci a pomatenci - Jan Ludvík

Novinky, Jan Ludvík

Teroristické útoky v Paříži opět veřejně demaskovaly existenci širokého spektra radikálních pomatenců. Nejen těch, kteří střílí v koncertních síních nebo se chtějí vyhodit do povětří na fotbalových stadiónech. Nebezpečně nesmyslné myšlenky se bohužel šíří z různých stran a bez velkého překvapení i u nás.

Jan Ludvík

Článek

A zatímco málokdo pochybuje o radikální pomatenosti myšlenkových pochodů islamistických teroristů, jiné nesmysly evidentně mnohým připadají smysluplné.

Vzorec těchto myšlenkových pochodů je přitom pozoruhodný. Vezmete skutečný problém, například ekonomickou krizi, mizerné poválečné uspořádání nebo třeba špatně zvládnutou imigrační politiku. Protože problému nejspíš detailně nerozumíte, mentálně si jej zjednodušte. Pak z problému obviňte skupinu, kterou z ideologických důvodů nesnášíte a kterou s problémem můžete spojit. Například Židy mající velký vliv ve finančních kruzích z ekonomické krize, levici z rány do zad vítězící frontové armádě, jež vedla k porážce a nespravedlivému míru, nebo bruselskou byrokracii ze všech problémů s imigrací a nepřímo z toho, že umožnila pařížským teroristům úspěch. A pak nabídnete nebo naznačte jednoduché řešení.

Vaše argumentace samozřejmě kulhá, ale ten, kdo minimálně s důležitou částí sdělení sympatizuje, logickou nesmyslnost argumentace s grácií přehlíží a odpouští. Pár příkladů. Co na tom, že sice Churchill nepřipisoval nálety na Londýn páru agresivních pilotů, kvůli kterým nemůže soudit německý národ. Jenže oni piloti přiletěli ve válce, ve které je podporovala celá německá ekonomika a velká část národa a kde spojení a spoluzodpovědnost byly evidentní.

To přímé spojení mezi uprchlíky a pařížskými teroristy kulhá. Syrský pas nalezený u jednoho z útočníků byl nejspíš falešný. Skutečnou identitu útočníka zatím neznáme. Ovšem je otázkou, proč by Islámský stát disponující nemalými zdroji a řadou příznivců s pasy, které jim umožní se do Paříže dostat mnohem pohodlněji, posílal jednoho z útočníků nejistou cestou přes Lesbos. Klidně to udělat mohl. V davu skutečných uprchlíků se může kdekdo ztratit. Bezpečnostní složky už z toho chvíli bolí hlava. Nebo to také mohl být záměr. Nezapomínejme, že vyvolání nenávisti a přehnané reakce západu měla „Al-Kajdá v příručce už dávno“. Takže místo rychlých soudů by bylo lepší si počkat na víc informací.

Ovšem to nejlepší nakonec. Imigrační krize je součástí spiknutí evropských elit, kterým docházejí voliči, a tak si dovážejí nové. Vynikající myšlenka. Ovšem tragicky přeceňující Merkelovou, Schultze, Hollanda, Junckera a dlouhou řadu českých politiků, jejichž mnohem obrovským problémem je absence vize a schopnosti dlouhodobě plánovat a pak se plánů držet. Dovést si do Evropy voliče, kteří možná a určitě až za mnoho let získají právo volit, politiky potácející se od voleb k volbám těžko zajímá. Nakonec oprávněně kritizované veletoče německé kancléřky jsou tím nejviditelnějším důkazem její citlivosti na momentální nálady veřejného mínění, která přesahuje její schopnost sledovat dlouhodobý plán.

Celé by to bylo úsměvné. Jenže pokroucené úvahy odvádějí pozornost od skutečných problémů. Technokratická bruselská byrokracie, jež si oprávněně zaslouží kritiku, je snadno odbije pro jejich pomatenost. Přitom je evidentní, že přijímání milionů lidí s odlišným kulturním zázemím způsobí z dlouhodobého hlediska problémy s jejich integrací. Je evidentní, že Evropa potřebuje být jednotná, protože jinak se mohou malé státy jako Česká republika opět stát hříčkou velmocí, ale také že současná evropská integrace je plná chyb. Nic z toho ovšem nevyřeší volání poslat k čertu eurogarnituru.

Místo toho je třeba věcné debaty o konkrétních problémech s promyšlenými a do důsledků domyšlenými konkrétními návrhy řešení. Současná evropská integrace a imigrační politika může stát za starou belu. Ale to neznamená, že nás její odmítnutí přivede automaticky k lepším. Nakonec někdy jsou špatná řešení ta nejlepší možná.

Jan Ludvík

Je odborným asistentem na Katedře bezpečnostních studií, výzkumným pracovníkem Střediska bezpečnostní politiky IPS FSV UK a příležitostným komentátorem veřejného dění. Studoval na Univerzitě Karlově a University of Richmond.

Doktorské studium absolvoval v oboru mezinárodní vztahy. Odborně se zaměřuje na vztah mezi politickou a vojenskou silou, ozbrojené konflikty, americkou a českou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Je autorem knihy Nuclear Asymmetry and Deterrence: Theory, Policy and History.

Aktvní je na síti Twitter @JanLudvikSBP

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám