KOMENTÁŘ: Pravda vítězí? To je lež jako věž – Jiří Pehe

S podobnou jistotou pan prezident soudí, že 90 procent uprchlíků jsou mladí muži, protože si prý prohlížel jakési fotografie jejich zástupů, z nichž je to jasné. Jindy zase pan prezident prohlásil, že 90 procent uprchlíků jsou ekonomičtí migranti.

Když se ho mluvčí bruselské lidskoprávní organizace dotázal, z jakých analýz tyto informace získal, mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček odpověděl, že je pan prezident má od ministra vnitra Milana Chovance. Ten ale nic takového zatím nepotvrdil.

Prezidentovo velmi liberální nakládání s fakty mne přesvědčilo, že bych snad i já mohl nabídnout některé ne úplně ověřené informace a pozorování za účelem vyřešení závažné kriminálně-společenské kauzy, kterou je zcizení prezidentské standarty. Ta, jak známo, byla mentálně nedospělými šprýmaři ze skupiny Ztohoven vyměněna na Hradě za červené trenky.

K tomu, aby si jeden domyslel, kam stopa zmizelé standarty vede, nebylo třeba ani náznaků mluvčího Ovčáčka. Ten, aniž by se podobně jako jeho nadřízený nějak moc páral s důkazním materiálem, namířil prst bez váhání na pražskou fašizující Kavárnu.

Ukazuje se, že jeho intuice mohla být pro jednou správná.

Profesor M.P., známá postava z podsvětí pražské fašizující Kavárny, kterého jsem nedávno potkal, totiž zmínil, že prezidentskou standartu zaručeně viděl čouhat v kavárně Slavia z kabely jistého pseudointelektuála, který byl ponořen do vybarvování červených karet před nadcházejícím výročím sametového listopadu. Jelikož profesor je u nás téměř totéž co ministr, neboť oba koneckonců jmenuje (nebo by alespoň měl jmenovat, když se mu zrovna chce) prezident, domnívám se, že můj odkaz na něj coby zdroj zaručené informace, ač ji veřejně zřejmě nepotvrdí, by měl být brát stejně vážně jako Ovčáčkův odkaz na Chovance.

Podle jiných zpráv, které mi podal známý kavárenský povaleč a rádoby umělec F. Č. (ne, není to ten, který napsal text k písni „Jahody mražený“ a je nyní nositelem státního vyznamenání), byla prezidentská standarta viděna v kavárně Louvre. Ta se, jak známo, nachází přímo nad místy, kde se, jak nás pan prezident poučil v loňském roce, rozhodně nekonal v listopadu 1989 žádný masakr.

Pan prezident na Národní třídě tehdy, stejně jako skoro každý, kdo na toto výročí dnes vzpomíná, totiž zaručeně byl. Nebo si to, stejně jako Peroutkův text přinejmenším tak pamatuje, což je v jeho případě, jak už víme, stejné, jako by tam byl.

Hrozivá je informace zmíněného pseudoumělce, že standarta ve zmíněné kavárně zřejmě sloužila jako podložka pro kupu vajec, která (jak jsme se spolu se senátorem Velebou ke svému smutnému úžasu dozvěděli) může podle rozhodnutí soudu na prezidenta v naší prohnilé demokracii kdokoli beztrestně házet. Je tedy možné, že se na Národní třídě chystá nějaká další nestoudná provokace fašistů z pražské Kavárny, pokud by tam pan prezident přišel na onen zcela nenásilný happening z roku 1989 zavzpomínat.

Z této záplavy chmurných zpráv se ale vynořuje povzbuzující zjištění, že nám snad přece jen vyrůstá nová generace, která – jelikož je už odchovaná televizními debatami demokratických politiků s miliardáři a prezidentovými rozhovory z Blesku i Lán – se bude na svět dívat realističtěji než kavárenští povaleči, zaštiťující se „pravdou a láskou“.

Při besedě s žáky jedné základní školy, kde jsem nostalgicky vzpomínal na časy, kdy nedaleko mojí kanceláře na Hradě prezidentská standarta ještě zaujímala svoje čestné místo, jsem byl nucen žákům s jistými rozpaky prozradit, co je na standartě napsáno…

Desetiletý hošík ve značkovém oblečení ještě před tím, než jeho pohled sklouzl zpět k chytrému telefonu, suše oponoval: „Pravda vítězí? To je lež jako věž.“

Domnívám se, že měl pravdu.