Článek
Nejlepší byl stejně poslanec Jan Chvojka z ČSSD. Vládní koalice existuje víc než rok. Je pravda, že má přes sto poslanců. U našeho pejska obdivuji, jak si i po měsících dokáže pamatovat člověka, který u nás byl kdysi na návštěvě, a po krátkém očichání ho radostně vítá. Od poslance nelze pochopitelně tyto schopnosti vyžadovat.
I tak je ale s podivem, že dodnes nezná členy vlastní smečky. A tak Chvojka během včerejší sněmovní rozpravy (původně kvůli nedůvěře vládě) napadl poslankyni z ANO Janu Lorencovou, kterou zařadil mezi původní okamurovce, že pokračuje „naprosto v tom stejném hnusu, jaký tady předváděly Věci veřejné“.
Pak se omluvil, ale efekt své bezelstnosti ještě znásobil, když potvrdil to, co všichni beztak vědí: „Říkala, já jsem v opozici proti všem, takže v podstatě jsem se nezmýlil.“ Je dobré mít poslance, u kterých platí co na srdci, to na jazyku.
A že takových ve včerejší rozpravě bylo. Kdo mohl opomenout pečlivě připravenou slohovou práci Josefa Hájka (ANO) přednesenou od sněmovního mikrofonu? Jen bytost bez jakýchkoli lidských citů. Vždyť se na tento výstup připravoval skoro týden!
Čert vem nedůvěru vládě. Hájek sepsal a hrdě odrecitoval domácí úkol na téma Jak se Kalousek opil minulou středu. Ihned se dočkal recenze od poslance a místopředsedy ODS Martina Novotného: „Já jsem měl intenzivní dojem, že z projevu pana kolegy Hájka je zjevné, že si ho psal sám.“
Vítězslav Jandák (ČSSD) je poslanec výbušného typu. Stále mlčí, pak krátce exploduje, načež je od něj nadlouho klid. Včera měl sopečný den.
A musí se uznat, že scénka, v níž poučoval šéfa ODS a profesora politologie Petra Fialu, jak má dělat politiku, aby ji pochopil i on, Jandák, by se mohla z fleku dát do nového zfilmování Černých baronů. Politologie by se měla doplnit o poznatek, že politice musí rozumět i ten poslední Jandák.
Dobře a co ta nedůvěra vládě? Nic, tam to bylo jasné od začátku.
Že šlo o Babišův střet zájmů, premiér Bohuslav Sobotka ve svém projevu v záchvatu roztržitosti zcela opomněl.
Babiš zase prohlásil, že střet zájmů má, ale materiální požitky, které by z toho plynuly, nezneužívá, protože: „Já si nezničím jméno pro nějaké drobné, protože to jsou drobné. Pro mě jsou to drobné.“ Poznámka k těmto slovům ve sněmovním stenozáznamu zní: „Smích poslanců KSČM. Potlesk poslanců ANO.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Až bude někdo agitovat za zrušení parlamentní demokracie, vytáhne dost možná jako argument záznam té včerejší pavlače.