Článek
Růžička je hokejová legenda, ověnčená zlatem z olympijských her v Naganu, a na nadcházejícím mistrovství světa v Praze má vést národní tým. Zdá se, že si nikdo není úplně jistý, jak se k jeho kauze postavit.
Pro případ dosti nepravděpodobné možnosti, že by ještě někdo nevěděl, o co v Růžičkově případě jde, shrňme, že Růžička je zachycen na video záznamu tajně pořízeném podnikatelem Miroslavem Palaščákem, jak se s ním baví o penězích, které měl od něj převzít. Palaščák argumentuje, že peníze dal výměnou za příslib, že Palaščákův syn bude hrát za áčko hokejové Slávie, kterou tehdy Růžička trénoval. Růžička se brání, že tak dohoda nezněla, ale převzetí peněz na videu nepopírá.
Následně vysvětlil, že pět set tisíc korun, které převzal, nejprve prý chápal jako sponzorský dar klubu, později jako půjčku, a nakonec peníze vrátil Palaščákovi. Vedení klubu prý tehdy o všem vědělo. Současné vedení to ale popírá. O případ se začala zajímat policie.
Reakce na kauzu ze strany funkcionářů Českého svazu ledního hokeje jsou pozoruhodné. V demokratické společnosti je prý nutné respektovat presumpci neviny, poučili nás, takže je nutno posečkat přinejmenším 30 dní, které orgány činné v trestním řízení mají, aby se vyjádřily, zda bude Růžička stíhán, prohlásil šéf svazu Tomáš Král.
Chce se ironicky dodat, že těch třicet dní uplyne přibližně v době, kdy šampionát bude končit, takže kdyby policie nakonec usoudila, že Růžička je vinen, a český tým bude ještě v boji medaile, snad nebude tak cynická, aby trenéra zatkla před vyvrcholením šampionátu.
Druhou reakcí je tvrzení, že odvolání Růžičky z postu trenéra dva týdny před zahájením šampionátu by otřáslo týmem i veřejností, a svaz tedy prý tak jako tak nic nepodnikne přinejmenším do skončení šampionátu. I sám Růžička řekl, že se chce soustředit na šampionát, takže se kauzou nyní nenechá vyrušovat.
Lze zaznamenat i reakce, že je od Palaščáka sprosté, že úmyslným načasováním kauzy před začátkem šampionátu chce kazit národu zábavu, na kterou se tak dlouho těšil. „Jestli si chtěl vyřídit účty s Růžičkou, povedlo se mu to, ale vyřídil si je také s námi a se všemi hokejovými fanoušky,“ řekl médiím Král.
Jenže lidem, kteří nadřazují právní stát hokeji, může přijít na mysl následující neodbytná otázka: Co když si pan Palaščák „vyřizuje účty“ s panem Růžičkou nikoliv na základě nějaké smyšlenky, ale na základě spáchání trestného činu panem Růžičkou v podobě přijetí úplatku či zpronevěry? Máme i pak trvat na tom, že němá co kazit národu požitek z mistrovství světa?
Co si z toho všeho vzít? Samotného Palaščáka lze jistě obviňovat z lecčehos, včetně korupční nabídky a následné promyšlené pomsty, když Růžička nenaplnil jeho očekávání. Jisté je, že se bude čelit tvrdým útokům, včetně obvinění, že na zveřejnění videa neměl právo nebo, že se pokusil Slavii korumpovat. Někteří novináři se už začali šťourat v jeho soukromí s otázkou „komu to slouží?“
Jenže podstatnější bude, jak se média, veřejné mínění a orgány činné v trestním řízení vypořádají s Růžičkou, protože - možná bohužel pro něj - je důležitým národním symbolem. Bude se mu měřit stejně jako komukoliv jinému, kdo je podezřelý z přijetí úplatku nebo zpronevěry? Bude na něj veřejné mínění přísnější nebo naopak méně přísné? Bude tato míra přísnosti záviset na případném (ne)úspěchu národního mužstva?
Pokud bychom použili jako vodítko dosavadní argumentaci činovníků českého hokeje, má bohužel celá kauza od začátku poněkud absurdní rysy. Růžička má jistě právo na presumpci neviny, ale ti, kdo argumentují, že má na svém trenérském postu zůstat, aby se zachoval „klid v kabině“ a národ se před mistrovstvím světa zbytečně neznepokojoval kvůli možnému neúspěchu svého týmu, se zcela míjejí s podstatou věci. Stejně se s ní míjejí prohlášení některých hráčů, že se okolo trenéra bez ohledu na meritum věci semknou.
Ano, presumpce neviny se jistě dá při závažném podezření na spáchání trestného činu vykládat i tak, že podezřelý má právo zůstat ve své funkci, dokud se jeho případná vina neprokáže. Ale poněkud noblesnějším řešením, typickým pro vyspělejší demokratické společnosti, by bylo, že se až do případného očištění svého jména se podezřelý sám svých funkcí vzdá.
Je možné, že dobrovolný odchod Růžičky z funkce trenéra národního týmu až do doby, než bude případně očištěn, by podlomil morálku národního týmu. V konečném součtu by ale mohlo takové gesto docela pomoci morálce národa, protože by bylo na české poměry nezvykle dobrým příkladem zásadového chování.