Očima Saši Mitrofanova: Kapitola Babišologie

Je třeba zvyšovat svoji finanční gramotnost. Otevřel jsem stenozáznam závěrečného slova ministra financí po sněmovní rozpravě o státním rozpočtu, udělal jsem si kafe a připravil poznámkový blok.

Hned první vypsané věty mě utvrdily v tom, že jsem na tom v této odbornosti zle: „A my jsme měli několik kol a jednotliví ministři vlády... už v červnu jsme měli nějakou bázi, a od toho června až do září tam přibylo skoro 20 miliard, protože my jsme vlastně ... Takže nemůže nikdo říct, že nějaký ministr byl nespokojený.“

Za chvíli se ukázalo, že metoda studování jednotlivých výroků je nevhodná. Ztroskotala po pokusu o vstřebání této pasáže: „Podle konstatování Evropské unie za rok 2012 daňové podvody v Evropské unii jsou 177 mld. eur. To je ten potenciál, to je to, co tady stále někdo plete, výběr daní a zabránění neodvodům DPH. To jsou ty karuselové obchody.“

Marně jsem se utěšoval, že jsem na tom jako stát: „Tenhle stát nebyl schopen spočítat ani to, kolik se tu rodí dětí, takže teď jsme udělali program na výstavbu kapacit základních škol v dalších místech naší země a mateřských škol. Přihlásilo se, div se světe, 7 mld. – 7 mld. nám tady chybí mateřských škol a základních škol.“

Zkusil jsem jiný přístup. Vypsat termíny, které řečník použil, a dumat, co tím chtěl říci. Kromě karuselových obchodů mi vyšlo: Chorvatský model. Infringement.  Cash pooling.  ZIF.

Přidalo se zoufalství, že nevím, koho má na mysli ve větě: „Takže když jsme jednali o rozpočtu, ptal jsem se Gregora, jak to řeší,“ protože se mi coby Gregor vybavoval jen pes boxer z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Zůstal jsem sedět u vystydlého kafe.

Už jsem ani nehledal logiku ve větách pronesených v rozmezí jedné minuty: „My jsme teď – to je takové zajímavé, to si neodpustím, jak jsme teď řešili energetickou strategii státu. To už nevím, kolikátá je... Já nevím, jestli naše země někdy nějakou strategii měla, ale mám takový pocit, že neměla.“

Jistě by to dokázal sám pan ministr a poslanec, ale má jiné starosti: „Kdybych tady nemusel sedět 9. 12., neboť zase budou nějaké zákony, tak jsem mohl jednat s (euro)komisařem. Takže zase tady budu celý den sedět a poslouchat ty moudré řeči.“

Mám návrh. Pro nechápavé, jako jsem já, by mohl státní rozpočet zřídit kapitolu Babišologie. Hradila by se z ní činnost uváděčů ministra financí na pravou míru. Ne že by to dělali zadarmo – takovou makačku.