Článek
Veřejnost zná Býčí skálu díky objevu archeologa Jindřicha Wankela, který v ní v 19. století objevil velké množství nálezů, ale také kosti zvířat a ostatky čtyř desítek lidí. Podle Wankela šlo o bohatý pohřeb halštatského kněze, kterého do záhrobí doprovodilo služebnictvo, koně a ženy. Výjev zachytil na jednom ze svých obrázků slavný ilustrátor Zdeněk Burian. „Pohřeb je jen malou výsečí z bohaté historie tohoto mimořádného duchovního místa,“ řekl Právu Golec.
Dary pro Démétér
Výzkumu v Býčí skále se archeolog věnuje již deset let. Podle něj byla jeskyně zasvěcena bohyni plodnosti, úrody a regeneraci světa, tedy tehdejší středoevropské obdobě řecké bohyně Démétér. Vyčíst to lze podle něj z bohatých nálezů v této části podzemí Moravského krasu.
Zatímco lidé ze současné střední Moravy nosili bohyni do jeskyně dary v podobě nejrůznějších plodin a patrně i pokrmů, aby si zajistili její přízeň, lidé z jihu Moravy, především z okolí Brna, v ní pochovávali ty nejvýznamnější ze svých mrtvých.
Archeolog Martin Golec s anglickou verzí své elektornické knihy o jeskyni Býčí skále v Moravském krasu.
„Je to naprosto jedinečné místo. Leželo na rušné Jantarové stezce, po níž se ze severu Evropy na jih vozil jantar a z jihu na sever zase sůl nebo bronzové nádoby. Přední část jeskyně je poměrně rozhlehlá, přestože je do ní velmi úzký vstup. Jako by vstupem do ní přešel příchozí z naší reality do zcela jiného, ukrytého a tajemného světa,“ řekl archeolog. Podle něj si již lidé doby železné jedinečnost mohutné skalní stěny s jeskyní velmi dobře uvědomovali.
Nálezy pod nánosy
Býčí skála nebyla jen dějištěm jediného pohřbu s lidskými oběťmi, ale místem, kam se lidé chodívali modlit a kam nosili dary. Wankel místo důkladně prohledal a jeho nálezy z Býčí skály nyní zdobí první patro vídeňského přírodovědného muzea. Přestože byl mimořádně pozorný, Golec je přesvědčený o tom, že v přední části jeskyně lze stále ještě něco z dávných dob najít. Lidé doby železné v ní totiž kladli dary k severní stěně jeskyně, po níž stékala voda. Část darů tedy mohla skončit pod zkamenělými sintrovými nánosy.
Jeskyně Býčí skála byla v době železné podle vědců významným duchovním a kultovním místem na tehdejší Moravě.
Výzkum spojený s Býčí skálou stále pokračuje. Vědci z olomoucké Univerzity Palackého dostali od vídeňských muzejníků malé vzorky jídel a pokrmů, které lidé do podzemí přinášeli. Obvykle končily v ohni. „Jde v podstatě o spálené kousky stravy, které se pokusíme za pomoci mikroskopů analyzovat. Možná nám o jídelníčku někdejších obyvatel Moravy prozradí více,“ doplnil Golec, který v nové knize shrnul dosavadní výsledky svého výzkumu.