Zvukové vlny, jež Whittle analyzoval, jsou od sebe vzdáleny 30 tisíc světelných let a jsou 55 oktáv pod prahem lidského slyšení.

Po přesunu do zvukového spektra, které je lidské ucho schopno zachytit, se podle Whittleho ve sluchátcích ozval porodní křik vesmíru. "Záznam prvních 400 000 let se dá přirovnat k postupně narůstajícímu hukotu v durové tónině," přiblížil odborník.

Použil techniku zhušťující zvuky, které vesmír vydával milión let, do pětivteřinového záznamu.

Objasňování vývoje vesmíru

Naslouchání zvuků z vesmírných hloubek podle něj otevře novou perspektivu při zkoumání vývoje vesmíru.

"Přibližuje to posluchače ke kosmu víc než vizuální materiál. Moc libozvučné to ale není. Když tomu naslouchám, musím říci, že vesmír je spíš špatný hudebník," podotkl vědec. Zvukové vlny prý v dalších stádiích vesmíru přecházejí z durových do mollových tercií.