Hlavní obsah

Sedmiletý slepec se orientuje v prostoru technikou netopýrů

Novinky, Jakub Kynčl

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Poole

Nevidomý sedmiletý Lucas Murray z městečka Poole v hrabství Dorset ve Velké Británii využívá unikátní metodu pro orientaci v prostoru. Napodobuje totiž netopýry a vyluzuje ústy zvláštní zvuky. Na základě toho, jak rychle se k němu zvuk vrací, usuzuje, jak daleko od něj se různé překážky nacházejí.

Foto: Profimedia.cz

Slepý chlapec je díky unikátní zvukové technice velmi soběstačný. Ilustrační foto

Článek

Lucas Murray je sice jen sedmiletý hoch, ale jeho techniku, díky které se skvěle pohybuje v prostoru, by mu mohla závidět naprostá většina slepců. Jeho rodiče totiž před dvěma lety viděli televizní pořad, kde slepý Američan Daniel Kish ukazoval svou techniku pohybu v prostoru na základě vyluzování speciálního zvuku. Rodiče neváhali a Kishe kontaktovali.

Malému chlapci se ve věku pěti let dostalo od Kishe třídenního intenzivního kurzu, jak se pohybovat v prostoru na základě zvuku vyluzovaného ústy. Ten vzniká úderem jazyku o vrchní patro. Podle toho, jak brzy a v jaké míře se ozvěna vrátí, chlapec odtuší, jak daleko se určitá překážka může nacházet a vytváří si tak v hlavě virtuální 3D představu o okolí.

Technika netopýrů mu pomáhá hrát basketbal

Technika, kterou Kish naučil malého chlapce, je podobná té, kterou využívají i netopýři v jeskyních. Díky ní je podle rodičů Lucas nyní zcela nezávislý a jen zřídka požádá o pomoc častěji než zdravý sedmiletý chlapec. Díky této technice totiž může sám běhat po hřišti či prý dokonce i základně hrát basketbal.

"Mám opravdu rád tento zvukový systém, ale bylo velmi obtížné se ho naučit. Miluji basketbal, a tak jsem rád, že můžu využít svůj klikací zvuk k tomu, abych sám přišel na to, kde je obruč s deskou a házel správným směrem na koš," řekl Lucas pro britský deník Sun.

Echolokace
Určování vzdálenosti na základě doby uplynulé od vyslání zvuku do opětovného zachycení jeho odrazu (ozvěny, echa) v místě, odkud byl vyslán. Tuto techniku používají v přírodě například delfíni, kteří svými sonary vyhledávají potravu. Echolokační vysokofrekvenční signály vydávají také kaloni podobně jako menší hmyzožraví netopýři. Princip echolokace využívají také elektronické sonary pro měření hloubky moře, uplatnění nachází ale i ve zdravotnictví, kde měření ultrazvukových vln umožňuje sledovat lidský organismus zevnitř, zejména v době těhotenství.Na podobném principu pracuje i radar, který ale místo zvuku měří odrazy elektrmagnetických vln.

Reklama

Výběr článků

Načítám