„Chybí vše – tlumočníci, vícejazyčné materiály, informační podpora ze strany úřadů (cizinecká policie, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny a další). Přitom existují státy, kde je systém důmyslně promyšlený a funguje,“ říká Miloslav Hubatka, expert na vzdělávání a školské systémy.

Školy to řeší svépomocí

V současné době musí školy svépomocí shánět tlumočníky, překladatele a další potřebné informace. Pokud něco škola od státních úřadů potřebuje, dostává zpravidla pomoc příliš pozdě a neefektivně. „Často se stává, že naopak školy poskytují informace a podporu státu. Přitom by to mělo být přesně obráceně. Bohužel ani neziskové organizace se neosvědčily,“ dodává Hubatka.

Chybí zkušenosti

Co v Čechách chybí, jsou opravdové zkušenosti. České školství zatím nikdy nemuselo takovýto problém řešit. Jediné zkušenosti má s integrací cizinců z Ukrajiny, Srbska, Vietnamu či Mongolska. „V případě Srbska, Ukrajiny a asijských států šlo o malé množství dětí a v delším časovém horizontu. Také zde byla z jejich strany poměrně velká ochota ke spolupráci a plné integraci. I tak nastaly nemalé problémy,“ připomíná Hubatka.

Efektivní systém existuje

Vyspělá Evropa si přitom s integrací dětí cizinců ví rady. Například ve Švédsku mají systém, ve kterém jsou všechny potřebné složky státu sladěné. Procesy jsou nastaveny tak, aby místní školy získaly maximální podporu, ať už se to týká cizinecké policie či ministerstva zdravotnictví. Stinnou stránkou takového systému je však podle Hubatky jeho větší finanční náročnost.

Školství má dost svých problémů

„Současné české školství má i tak dost problémů samo se sebou a další balvan na jeho bedra by mu rozhodně nepřidal. Obávám se, jak je u nás zvykem, že se bude muset nejdříve něco zlého stát, aby se tímto problémem začaly zodpovědné osoby zabývat,“ uzavírá Miloslav Hubatka.