Pokud se taková teambuildingová akce vydaří – ať už je za úspěch považováno to, že se nikdo neztratil, nebo porážka štafety konkurenční firmy či jen vnitropodnikových rivalů z druhého patra –, je všechno v nejlepším pořádku a zaměstnanci se následující den znaveni během či následným posezením v restauraci dostaví do práce. Co se ale stane, když si zaměstnanec při závodě přivodí zranění, kvůli němuž je práce neschopen? Jedná se o pracovní úraz? Odpovídá za něj zaměstnavatel? Má nárok na náhradu mzdy nebo nemocenského?

Pracovním úrazem se dle zákoníku práce rozumí poškození zdraví zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním

Nejprve je třeba si ujasnit, co se podle práva skrývá pod samotným pojmem teambuilding. Zákon sice tento pojem nikde neupravuje, ale podle výkladu Nejvyššího soudu ČR se jedná o „intenzivní a záměrné (cílené) budování a rozvíjení pracovního potenciálu pracovních týmů; zejména bývá kladen důraz na prohloubení motivace a vzájemné důvěry, na zlepšení výkonnosti a komunikace mezi členy pracovního kolektivu apod“. Rozhodujícím tak není formální označení teambuilding či jiné interní pojmenování, ale vlastní obsahová náplň zaměstnavatelem plánovaných činností.

Činnost plánovaná zaměstnavatelem

Musí se však jednat o činnost plánovanou zaměstnavatelem s povinnou účastí buď na teambuildingu jako celku, nebo na jednotlivých aktivitách. Teambuildingem tak určitě není situace, kdy se zaměstnanci, kteří jsou v Praze na víkendovém pobytu, jejž jim zaměstnavatel zaplatil jako odměnu za dobrou práci, zúčastní maratónu ze své vlastní vůle. O teambuilding se taktéž nejedná, pokud se parta kolegů z práce sama dobrovolně rozhodne, že si zaběhnou štafetu, a zaměstnavatel jim pouze umožní, aby běželi pod hlavičkou jeho firmy, popř. jim uhradí startovné.

Povinná účast zaměstnance

Pracovním úrazem se podle zákoníku práce rozumí poškození zdraví zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pokud se tedy zaměstnanci na teambuildingu stane úraz, je pro posouzení, zda se jednalo o pracovní úraz, rozhodující, při jaké činnosti k úrazu došlo a zda byla účast zaměstnanců na teambuildingu či jednotlivých aktivitách povinná.

Je-li teambuilding povinný, posuzuje se účast zaměstnance jako plnění pracovních úkolů. Do této kategorie spadají rovněž akce, které jsou nepovinné pouze označením a kde se od zaměstnanců účast očekává, nebo dokonce přímo či nepřímo vynucuje. Pokud se pak zaměstnanec účastní společného programu a nevybočí z jeho rámce, je případný úraz při této aktivitě úrazem pracovním.

Objektivní odpovědnost zaměstnavatele

Pokud se jedná o pracovní úraz, odpovídá zaměstnavatel za vzniklou škodu, např. za ztrátu na výdělku, i když dodržel své povinnosti vyplývající z právních předpisů. Jedná se o tzv. objektivní odpovědnost, které se zaměstnavatel zcela nebo zčásti zprostí pouze ze zákonem předvídaných důvodů.

Zcela se zaměstnavatel může odpovědnosti zprostit pouze ve dvou případech: v prvním případě musí prokázat, že škoda vznikla tím, že zaměstnanec svým zaviněním porušil předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti, ačkoli s nimi byl řádně seznámen. V druhém případě by škoda musela vzniknout v důsledku opilosti nebo zneužití jiných návykových látek zaměstnancem, přičemž zaměstnavatel nemohl škodě zabránit.

Náhrada mzdy a nemocenského

Bez ohledu na to, zda je úraz pracovní či ne, má zaměstnanec v případě pracovní neschopnosti – za předpokladu, že si ji sám úmyslně nezpůsobil – nárok na náhradu mzdy a nemocenského. Během prvních dvou týdnů dočasné pracovní neschopnosti poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci náhradu mzdy, avšak nikoli za první tři dny, za které zaměstnanec neobdrží nic. Nemocenské pak náleží zaměstnancům od 15. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti a je vypláceno okresní správou sociálního zabezpečení, tedy státem.

Autor pracuje jako advokát v advokátní kanceláře TaylorWessing advokáti, v. o. s.