Prozradíte nám, čím jste chtěla být jako dítě?

Chtěla jsem být řidičkou tiráku a jezdit po světě.

Jak se stalo, že děláte to, co děláte?

Jsem z lékařské rodiny, takže studovat medicínu se nabízelo. Specializaci psychiatrie jsem si vybrala především proto, že mne během studia vždy nejvíce bavilo s pacienty komunikovat. Sexuoložkou jsem se posléze stala náhodou, jelikož se na sexuologii uvolnilo místo. Zatím jsem nikdy této náhody nelitovala.

Co je tomto povolání nejnáročnější?

Vzhledem k tomu, že v sexuologii pracuji především psychoterapeutickými metodami, je docela důležité mít v podstatných věcech jasno sama v sobě. Člověk se také musí naučit si nenosit práci domů a pokud to lze, uzavřít si ji spolu s dveřmi ordinace.

Co je nejveselejší?

Když se nám, mne a mému klientovi, povede pohnout s jeho problémem, je to radost. Humorných historek mnoho nezažiju a pokud přece, jsem špatný vypravěč.

Jak na vás koukají muži, když jste jim přiznala – nebo přiznáte – jaké je vaše povolání? Nebojí se vás?

Určitě je to ovlivňuje. Jste-li psychoterapeutka, mají lidé kolem vás pocit, že jim vidíte až do žaludku. Jste-li k tomu ještě sexuoložka, není složité si představit, jaké nejistoty s tím mohou mít muži spojené.

Stahují se k vám nešťastné kamarádky o radu?

Mám několik dobrých přítelkyň, se kterými si oporu poskytujeme navzájem. Je to opora oboustranně přátelského, nikoli profesního druhu.

Jaké povolání vás fascinuje a chtěla byste si ho na chvíli zkusit?

Strašně bych chtěla umět hrát na piáno jazz.

Podle čeho se dá říct, že někdo udělal kariéru?

Již otázka definice slova kariéra je problematická. Je-li to přibližný ekvivalent slova životní úspěch, pak bych hodnotila pravděpodobně na základě individuálního pocitu úspěšnosti a s tím související spokojenosti. Je jedno, jde-li o ředitele významné firmy nebo maminku čtyř dětí.