Článek
Boyle a Američan George Smith dospěli k revolučnímu objevu koncem 60. let minulého století v Bellových laboratořích v New Jersey. Byla to vlastně náhoda, protože původním cílem jejich vědecké práce bylo vyvinout nový druh paměti pro ukládání počítačových dat.
Výsledkem však byla polovodičová součástka schopná na základě už dříve známého fotoelektrického jevu zachytit rozložení světla ve svém okolí.
Světločivný čip dostal název Charge-coupled device.
Boylem a Smithem stvořený světločivný čip dostal název Charge-coupled device, česky zařízení s vázanými náboji. V roce 1970 oba vědci pokusně zabudovali součástku do videokamery. Získaný obraz měl sice velmi malé rozlišení, ale experiment potvrdil praktickou využitelnost této zobrazovací technologie.
V polovině 70. let Boyle se Smithem dotáhli vývoj CCD čipu do fáze, kdy už se dalo uvažovat o jeho praktickém nasazení.
První kamera vybavená CCD čipem se na trhu objevila v roce 1981. V polovině 90. let se tyto součástky staly základem prvních digitálních fotoaparátů.