Zákazník ale v případě pozdějších problémů s autem z komisního prodeje má daleko menší šanci na reklamaci. U bazaru se přece jenom může nakonec dohodnout na nějaké kompenzaci.

Pokud ale u komisního prodeje původní majitel odmítne komunikovat, je reklamace vlastně nemožná a nový vlastník si musí vše zaplatit sám. Vymáhat peníze za opravu soudní cestou je pak podle odborníků často ekonomický nesmysl. Náklady na právníka obvykle přesáhnou hodnotu samotného vozu.

Úspěšnost reklamace je sice v praxi reálně malá i u aut koupených přímo od bazaru, protože potíže hodí na běžné opotřebení, ale u do očí bijících zalakovaných podrazů, jako jsou svařence z více aut, a skrytých vad má motorista přece jenom nějakou šanci, že se s autobazarem dohodne na kompenzaci nebo výměně.

Větší autobazary kromě toho deklarují záruku čistoty právního původu vozu, tedy že není kradený, a pojištění mechanických a elektrických závad.

Advokát: Spory končí mimosoudní dohodou

I když bazary obvykle z úředních a soudních řízení, třeba kvůli stočeným tachometrům, vyklouznou, častější návštěvy obchodní inspekce a právnická popotahování je unavují.

„Případy reklamací končí většinou mimosoudní dohodou, tedy třeba slevou z kupní ceny. Soudní spor je ale často vzhledem k průměrné ceně ojetého vozidla kolem 150 tisíc korun a s ohledem na nejistý výsledek neefektivní,“ potvrdil advokát Jiří Bílý.

Autobazar odpovídá za skryté vady, které byly na vozidle v době prodeje, pokud je při prodeji vlastníkem vozu. Tyto vady lze uplatnit do dvou let od prodeje a tuto dobu lze smluvně zkrátit na jeden rok.

Bazar ovšem neodpovídá za vady vzniklé po prodeji v důsledku používání a běžného opotřebení a také za vady zjevné a za ty, o kterých byl zákazník při prodeji informován.

Beru na vědomí, že vše je na odpis

Bazary si v praxi kryjí záda protokolem na jeden list papíru, kde je výčet jednotlivých komponent, jako je podvozek, motor, převodovka.

U každého je rovnou výslovně uvedeno, že důležité části jsou zralé na výměnu a nesou znaky opotřebení, přičemž kupující to podepíše, čímž dává najevo, že si je toho vědom. A v praxi je obtížné určit, kdy vada vznikla. Zda až poté, co s ojetinou jezdil kupující, nebo tam byla už v době prodeje.

„Když se závada objeví do půl roku po prodeji, zákon předpokládá, že už existovala při prodeji. Pokud se prodejce brání, musí prokázat opak. Ukáže-li se závada později, zůstává důkazní břemeno na kupci. Prodejce však neodpovídá za vady způsobené používáním nebo běžným opotřebením věci. Například ojeté pneumatiky nebo ošoupané sedačky se reklamovat nedají,“ shrnul pro Právo Martin Pajer, ředitel společnosti Cebia, která ověřuje původ vozidel z dostupných databází.

Bazar, který je jen zprostředkovatelem prodeje (a prodává vozy v tzv. komisi), za vůz neručí vůbec, tj. neodpovídá za žádné vady, ani skryté, ani žádné jiné.

Stát versus stáčeči

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu z loňského léta je manipulace s tachometrem trestný čin podvodu vždy, kdy je cílem zvýšit hodnotu vozu o více než pět tisíc korun. Je to sice z hlediska práva hezké rozhodnutí, ale „servis tachometrů“, což je otevřená nabídka ke stáčení, je beztrestně a veřejně všem na očích nabízen dál.

Povinností bazaru je ale uvádět pravdivý popis zboží, které nabízí. Česká obchodní inspekce (ČOI) nyní postihuje případy, kdy bazar mohl vědět, že vůz má stočený tachometr, a přesto tuto informaci neuvedl.

Například pokud je vůz veden v databázi Cebia jako stočený a bazar tvrdí, že stočený není, respektive uvádí stav tachometru jako skutečný počet najetých kilometrů, aniž by na stočení upozornil. To je podle ČOI prohřešek proti zákonu. Je-li však vůz v komisním prodeji, na bazaru se motorista hojit nemůže.

Může se vám hodit na službě Firmy.cz: