Chudí pacienti často platí v nemocnicích zbytečně

„Mnozí skutečně chudí, nemajetní pacienti nevědí, že mohou získat papír, na základě kterého se potvrdí jejich nárok na odpuštění hospitalizačního poplatku, a nemocnice ho pak už nenárokuje, byť se jedná i o delší a opakované pobyty, jako je tomu často u našich pacientů,“ potvrdil Právu právník pražské Psychiatrické léčebny Bohnice Miloš Ondruška.

Podle něho se jedná o lidi, kterým by po úhradě poplatku zbylo méně než 800 korun na měsíc, respektive jim musí zbývat alespoň 15 procent jejich příjmů. Na to musí mít potvrzení od sociálky, které přiloží při účtování poplatku, s tím, že doklad nesmí být starší než třicet dnů.

„U nás to těmto pacientům vyřizují sociální pracovnice a upozorňují je na to. Jejich povinnost to ale není,“ dodal Ondruška. Podle něho musejí chudí lidé především se sociálkou komunikovat, aby se včas dozvěděli o svém nároku a mohli ho uplatnit.

Na druhou stranu zákon zpřísnil postihy nemocnic, pokud se dostatečně důrazně nesnaží vybrat dlužné účty za hospitalizaci. Jenže mnohdy se jedná jen o pár set korun. Proto je prodávají inkasním společnostem, díky čemuž se původní dluh navýší o tisíce korun, byť nyní ministerstvo spravedlnosti odměny advokátů obecně u všech malých pohledávek redukuje.

Podle Ondrušky je však z hlediska zákona principiálně rozporuplné, že se pohledávky z nemocničních poplatků prodávají dále. Argumentuje, že regulační poplatek je veřejný zdroj (majetek), jenž ze zákona nemůže spravovat někdo jiný než zdravotnické zařízení. Soudí, že nemocnice by si poplatky měly vymáhat samy, prostřednictvím svých advokátů.

„To, že nemocnice pohledávky z poplatků prodávají dále, vyvolává neúměrnou zátěž na dlužníka. Přestože se nemocnice obvykle snaží pohledávky upomínat, tak po předání právníkovi či při prodeji této pohledávky už totiž dlužník často nedostane prostor pohledávku mimosoudně uhradit. V případě odprodejů mu není ani odeslána upomínka dlužné částky,“ napsal Právu jednatel inkasní agentury EOS KSI Vladimír Vachel.

Problém je v tom, že mnozí pacienti jsou zaskočeni, když kvůli třem stovkám mají platit platebním rozkazem tisíce navíc. Ministerstvo spravedlnosti proto odměny advokátům za náklady řízení u těchto malých dluhů zkrátilo a připravuje rovněž zavedení povinné předžalobní výzvy na poslední věřiteli známou adresu.

„Jde totiž o to, že až teprve opravdu neúspěšné mimosoudní vymáhání má vyústit v soudní řízení, ve kterém by nemocnice měly možnost žalovat vedle dlužného regulačního poplatku i paušální částku nákladů, která by přispěla k pokrytí marně vynaložených nákladů mimosoudního inkasa,“ dodal Vachel.

„Na druhou stranu jsou dlužníci, kteří jsou zjevně nad hranicí existenčního minima, pobírají dávky, užívají jich, ale nemocnici nezaplatí. A pak, i když třeba již zemřeli, se jejich příbuzní diví, že nemocnice chce úhradu v rámci vypořádání dědického řízení,“ dodal Ondruška.

Postavení nemocnic coby věřitelů ovšem v této situaci, kdy pacient-dlužník zemře, posílí nový občanský zákoník, neboť od roku 2014 budou moci uplatnit bez obav, že by neuspěly, dluh za pacientem, a to dokonce ještě výslovně půl roku po skončení dědického řízení. To jde i dnes žalovat pohledávku za zemřelým po skončení dědického řízení, nově však tuto pozici věřitele vůči příbuzným zemřelého dlužníka ještě nový občanský zákoník jednoznačně zesílí.