Už před čtvrtečním výrokem Nejvyššího soudu se požadavky občanů na finanční satisfakci za zranění na kluzkém chodníku vždy posuzují případ od případu s ohledem na to, zda člověk mohl zranění předejít, sdělily Právu pojišťovny.

Zároveň konstatují, že výplaty náhrad zraněným závisí především na samotných majitelích chodníků, zda dají zelenou k uhrazení z odpovědnostní pojistky či nikoliv. Jenže vlastníci se plnění logicky brání, protože jim to pak pojistky zdražuje.

Měl jste si přejít na druhou stranu

Jsou situace, kdy se nárok rovnou zamítá. Například když půjdete večer z hospody, uklouznete, polámete se, tak i když nebyl chodník posypán hned poté, co začalo sněžit, majitel cesty si vyžádá svědectví například záchranné služby, z něhož vyplyne, že jste měli upito, a bude argumentovat, že jste mohli přejít na druhou stranu, která byla schůdnější.

I přes řadu právních „ale“ jdou odškodnění za úrazy na ledovce do horentních částek. Jen Kooperativa v roce 2009 vyplatila za tato zranění 9,5 miliónu korun a loni to už bylo 24,5 miliónu.

„Za leden a únor 2010 jsme dostali nahlášeno pětkrát více úrazů než v roce 2009. Může ale za to spíše počasí než legislativa. Průměrná škoda se zvedla z 12 tisíc na 16 tisíc korun. Každý případ se individuálně prověřuje,“ sdělil Právu Milan Káňa z Kooperativy.

Chodec nedostane podle něho nic v případech, kdy se prokáže, že byl pod vlivem alkoholu či omamných látek, nebo jestliže bylo v danou chvíli možné využít chodník na druhé straně vozovky, který byl upravený.

Cedule jako alibi

Podmínkou vyplacení odškodnění je prokázání toho, že obec údržbu výslovně zanedbala. Klíčový pro toto posouzení je plán údržby, který však závisí na rozpočtu a na finančních prioritách obce, a také to, že například mrznoucí déšť na chodníku nelze okamžitě odstranit.

Problém na druhou stranu je v tom, že obce se často snaží krýt tím, že k cestě dají ceduli, že v zimě je neudržována, jenže je to i v místech, kde k ní není schůdná chodníková „objížďka“, a tak lidé musejí šlapat i tam, kde se cesta neprohrnuje a nesype.

„Neznamená to, že bychom se za verdikt Nejvyššího soudu o odpovědnosti chodců schovávali a pokaždé tvrdili, že člověk měl předpokládat, že tam uklouzne. Vždy bude záležet na konkrétní situaci. Někdy opravdu nelze jít jinudy než po zasněženém či namrzlém chodníku, pokud jiná cesta nevede,“ dodal Václav Bálek z Allianz.