Článek
Lidé zkrátka zapomínají na kupecké počty a selský rozum, že žádná sleva není zadarmo a že každé peníze něco stojí. Třeba u hypotéky jeden půjčený milión může při delším splátkovém období přijít i na další milión.
Málokdo si také uvědomuje, že banky si z počátku půjčky či hypotéky nejprve více účtují připočítané úroky a menší část tvoří vlastní splátka.
Polovině ze sta lidí, kteří za mnou přijdou, už není pomoci. A z těch nadějných padesáti se před exekucí a lichváři podaří zachránit tak dvacet.
„Drtivá většina lidí nerozumí půjčkám. Slyší na rychlé nebo diamantové půjčky, ale netuší, na kolik je to přijde. Nejprve jdou do banky, pak jdou do standardní úvěrové společnosti na spotřebitelské půjčky. Když zjistí, že muž má najednou menší příjem nebo přijde o práci, tak si půjčují u neseriózních tzv. soukromých investorů a nakonec končí u lichvářů,“ potvrdil Právu dlouholetý nezávislý finanční poradce Vít Pokorný.
Dlužníci řeší závazky až při miliónu
Podle něho lidé začínají své dluhy řešit, až když se pohybují kolem miliónu korun. Do té doby bez rozmyslu vytloukají klín klínem.
„Pak za mnou chodí, co s tím, že celkem berou 30 tisíc měsíčně, ale ve splátkách musí platit padesát. Lze to řešit konsolidací půjček. Vyhýbám se nebankovním institucím, jedině přes banku. Obvykle se dluh více natáhne v čase a musejí sehnat ručení nemovitostí. Pak jim splátky klesnou na polovinu, ale musí vydržet,“ zdůrazňuje Vít.
Některým otrne a znovu si vezmou úvěrovou kartu
V praxi se setkává s tím, že dlužníkům následně otrne, a nechají se na ulici zlákat k další úvěrové kartě či kartě, která prý tzv. šetří, ale ve skutečnosti člověka motivuje k větším nákupům, a vzrostou jim měsíční splátky o další tři tisíce.
„To už jsou pak v háji. Polovině ze sta lidí, kteří za mnou přijdou, už není pomoci. A z těch nadějných padesáti se před exekucí a lichváři podaří zachránit tak dvacet. Je to ale hrozné, když pak zadlužená rodina, která najednou nemůže utáhnout půjčku nad půl miliónu, uprosí babičku, aby dala za ně do zástavy svůj domeček na vesnici, a ta to roztřesenou rukou podepisuje se slovy, že je poprvé v životě dlužníkem,“ říká z praxe Pokorný.
Snaží se vyhrabat z propasti sázením
Dlužníci často podle něho zkoušejí i zoufalá řešení, jako je třeba sázení na sportovní výsledky. „Myslí si, kdo ví, jak tomu fotbalu rozumí, párkrát třeba vyhrají, ale ve výsledku se propadnou ještě hlouběji,“ dodal Pokorný.
Češi jsou konzervativní - nebo líní?
Finanční instituce se spoléhají i na to, že Češi nemají moc rádi změny, jsou konzervativní, a tak své „staré“ klienty namísto věrnostních programů „odměňují“ horšími podmínkami a dražšími produkty než klienty tzv. nové, o něž se snaží přetáhnout je od konkurence.
„Lidé často ani neví, jakou úrokovou sazbu mají u svých účtů, bezmezně věří finančním institucím, které ovšem často praktikují klamavou reklamu, aby zohlednily především svůj zisk, a ne to, co je výhodné pro jejich klienta. Lidem u nás často chybí základní finanční vzdělání, pochopení závislosti mezi rizikem, výnosem a likviditou,“ řekl Právu finanční poradce Radim Hochfichter.
„Není problém zřídit si termínovaný vklad u jiné banky, něco jiného je to však u běžného účtu, ke kterému má člověk zřízeny trvalé platby a k dispozici platební kartu. Tam již musí být motiv ke změně silnější,” řekl Hochfichter.
Finanční revize jednou ročně
Jednou za rok by si člověk ve svých financích měl udělat revizi. Neznamená to, že je potřeba hned všechno měnit. Často lze úspor totiž dosáhnout jen tím, že změnu provedeme v rámci stávající banky.
„To znamená, že zvolíte jiný produkt s podobnými funkcemi, ale za který platíme méně, podobně jako když měníme tarif u mobilního operátora. Měsíčně může běžný drobný klient bank ušetřit až 150 Kč,“ dodal Hochfichter.
Stejné je to v pojištění. Většinou je podstatně výhodnější mít uzavřené pojistky na auto, dům, zdraví u jedné instituce, než u několika pojišťoven.
Každopádně se vyplatí srovnávat a nikam nespěchat, tj. nesáhnout po první tzv. akční nabídce.
„Lidé se nezabývají ani možnostmi kombinací finančních produktů, třeba ve spoření, pojistkách. Přitom vhodnou variací můžete ročně de facto na těch samých věcech ušetřit až 12 tisíc ročně,“ tvrdí na svých seminářích poradci soukromé finanční „akademie“.
Nejlevnější pojištění nemusí poskytovat 100% krytí škody
„Na druhou stranu se nevyplatí třeba u pojištění auta hned sahat po nejlevnějších nabídkách, protože pak v praxi obvykle ty nejlevnější pojišťovny poskytují motoristům jen částečné krytí škodné události a zbytek, třeba i 40 %, si musí poškozený platit ze svého,“ potvrdila Právu finanční poradkyně pracující pro jednu z bank.
