Článek
Prodávající označují za neoprávněnou reklamaci případy, kdy nezjistí oznámenou vadu nebo kdy nejde o vadu spadající do záruky. S odůvodněním, že vyřízení reklamace zahrnuje určité náklady, například na přepravu, testování a podobně, požadují po zákaznících poplatky někdy i ve výši několika set korun.
Prodávající je podle vedoucího spotřebitelské poradny časopisu dTest Lukáše Zeleného povinným subjektem, proto je spravedlivé, aby náklady spojené s vyřízením reklamace nesl právě on, neboť u něj zákon předpokládá, že porušil svoji povinnost plnit bez vady.
Časopis dTest odkazuje v této souvislosti na ustanovení občanského zákoníku, které stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, jež znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
Za pravdu dává i soud
Stejně tak i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) z roku 2006 hovoří o tom, že prodávající, který v jím vydaném reklamačním řádu stanovil pro případ nedůvodné reklamace povinnost spotřebitele hradit náklady takové reklamace, tím porušil povinnost o ochraně spotřebitele. O pět let později NSS dodal, že proti opakovaným neoprávněným reklamacím se prodávající může bránit jejich prostým zamítnutím.
„Je-li zcela zjevné, že se jedná o šikanu ze strany zákazníka a věc nemá žádné vady nebo je způsobil sám zákazník, prodávající má vždy možnost reklamaci zamítnout, aniž by mu náklady vznikaly,“ dodal Zelený.