Článek
Okamura poslance přesvědčoval, že by se Sněmovna měla zabývat návrhem, na jehož základě by vláda měla začít jednat o vyčíslení a zaplacení náhrad, které „nám“ Německo dluží.
Kalousek kolegovi připomněl, že k válečným zločinům soustavně nepřesně přidává přívlastek německý.
„Ten přívlastek německý se mi tam až tak nelíbí. Ten přívlastek, který tam patří, je přívlastek nacistický,“ poučil Okamuru.
Návrh odmítl a ještě při tom svého kolegu nepřímo označil za nácka. „Mám velkou prosbu. Nemohli byste si vy, čeští náckové, tohle vyřídit s německými nácky? A netahat do toho nás, české demokraty s německými demokraty,“ obrátil se na svého předřečníka.
„My už se bez vás nějak dohodneme,“ odtušil závěrem. Okamurův návrh nakonec Sněmovna odmítla.
Dohoda z roku 1945
O reparacích vůči Československu se vítězné mocnosti dohodly na konferenci v Postupimi v roce 1945. Reparace měly být vyplaceny na základě Pařížské dohody o reparacích, mezi jejíž signatáře Československo patřilo.
„Výše československých reparačních nároků činila 306 miliard Kčs, vyjádřeno v dobové měně. ČSR bylo ze strany Německa vyplaceno 230,1 mil. Kč,“ uvádí ministerstvo zahraničí. Další platby nebyly provedeny a Česká republika se po svém vzniku rozhodla, „že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti a že nebudou zatěžovat své do budoucna orientované vztahy politickými ani právními otázkami společné minulosti“. V tomto duchu byla uzavřena i společná Česko-německá deklarace.