Článek
Nigerijec se s tím nechtěl smířit, a proto podal žalobu na určení otcovství. Justice dospěla k závěru, že pokud se dítě narodí za trvání manželství, určuje se otcovství podle první domněnky při narození a nelze se následně domáhat určení otcovství k dítěti soudní cestou. Ústavní soud se tak přiklonil na stranu soudů nižší instance.
„Určení otcovství k nezletilé by připadalo v úvahu pouze v případě jeho předchozího popření. Stěžovatel však nebyl ani oprávněn k podání popírací žaloby,” uvedl soudce zpravodaj Ludvík David.
Zákonná domněnka otcovství chrání jednak účel manželství a předpoklad, že z manželství se rodí děti, chrání ovšem taká dítě, které má od narození jasně založené právní vztahy k matce, otci i k širší rodině.
Možnost popřít otcovství mají pouze rodiče z matriky
Pokud matrikové otcovství neodpovídá faktickému stavu, mohou matrikoví rodiče otcovství popřít. Možnost však mají právě jen oni, nikoli někdo třetí, ačkoli tvrdí, že je biologickým otcem. Takzvaná popěrná lhůta, kdy někdo z manželů mohl otcovství popřít, navíc v konkrétním případě uplynula. K dítěti oba matrikoví rodiče přistupují jako k vlastnímu.
Podle Ústavního soudu se ale ve srovnání s rakouským či německým soukromým právem jeví okruh osob, které mohou podat žalobu na popření otcovství, jako nepřiměřeně úzký. Zákonodárce by podle soudu měl proto zvážit, zda mezi aktivně legitimované subjekty nezařadit alespoň dotčené dítě.
Nigerijec v ústavní stížnosti uvedl, že mu nelze upírat právo na soukromý a rodinný život a právo na účinný prostředek nápravy. Už dříve jeho žalobu zamítl Okresní soud v Nymburku a neuspěl ani u Krajského soudu v Praze.