Hlavní obsah

S parlamentem to Havel moc neuměl, vzpomínali na exprezidenta jeho současníci

Právo, Jan Martinek

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Praha

Bývalý prezident Václav Havel držel pohromadě český disent, ale jako prezident zpočátku příliš neuměl pracovat s parlamentem, znělo na čtvrteční debatě v Senátu, která se konala při příležitosti Havlových nedožitých osmdesátin.

Foto: Kateřina Šulová, ČTK

Výstava Havel v pražském Centru současného umění DOX

Článek

Na exprezidenta vzpomínalo několik osobností veřejného života, například jeho bratr Ivan Havel, expremiér Petr Pithart či většina jeho prezidentských kancléřů, kromě Karla Schwarzenberga (TOP 09), který byl v zahraničí.

Expremiér a bývalý senátor za KDU-ČSL Petr Pithart v debatě rozdělil český předrevoluční disent na dvě skupiny. „Existoval tu tzv. disent protestu a disent reflexe. Byly to takové dvě kry, které se později rozjely, ale Václav stál jednou nohou na každé z nich. Držel disent pohromadě, v našich podmínkách to byl skoro zázrak,“ řekl Pithart.

Podobně mluvil i bývalý  ministr obrany za ODS Alexandr Vondra. „Havel hrál klíčovou roli v paletě různých názorů v prostředí Charty 77,“ řekl.

S parlamentem měl problém

Pithart, který v posledních dnech v souvislosti s Havlem několikrát veřejně vystoupil (například začátkem října v pražském Rudolfinu při zahájení slavnostního koncertu k Havlovým narozeninám, či 28. října na shromáždění na Staroměstském náměstí v Praze) také připomněl historku ze začátku Havlova prezidentského mandátu. Havel podle něj 23. ledna 1990 přišel do tehdejšího Federálního shromáždění a přinesl tam pět ústavních zákonů, mimo jiné na změnu státního znaku a vyškrtnutí slova „socialistická“ z názvu tehdejší ČSSR. Chtěl, aby poslanci jeho zákony okamžitě projednali a schválili, což se nestalo. „Jeho první vstup do politiky byl velký malér. Chtěl poslance šokovat a myslel si, že všechno hned schválí. No prostě dramatik,“ zavzpomínal Pithart. „Byl z toho zdrcený a ještě ten den podal demisi, kterou poté zmuchlal a strčil do kapsy,“ řekl.

„S parlamentem měl Havel alespoň zpočátku velký problém,“ uvedl také Pithart, podle kterého se exprezidentova nechuť k politickým stranám projevila při vyjednávání o rozpadu československé federace. „Tehdy se nejdřív nedohodlo skoro nic, protože u jednání chyběli předsedové hlavních stran, chyběli tam ti správní lidé. Partaje se mu zkrátka zajídaly,“ řekl Pithart.

Na to později v debatě zareagoval bývalý Havlův kancléř Michael Žantovský. „Václav Havel skutečně zpočátku nebyl mistr v zacházení s parlamentem a některé jeho legislativní iniciativy měly být lépe připraveny. Ale je třeba si uvědomit, že tehdy v lednu 1990 předstoupil Havel před parlament, který byl dílem složený ještě z komunistických poslanců. Vlastně chtěl jen dvě věci: odstranit slovo 'socialistická' z názvu republiky a hvězdu ze státního znaku,“ hájil Havla Žantovský.

Podle něj také není pravda, že by Havel opomíjel roli politických stran. „Při jednáních, u kterých jsem byl, byla straníků vždy spousta. Včetně například lídra moravistů, který během jednoho jednání skonal,“ připomněl Žantovský.

Vondru naštval Paroubkem

Diskutující se také bavili o tom, jestli je někdy Václav Havel vyloženě dopálil. „Jen ve svém postprezidentském období, kdy veřejně podpořil Jiřího Paroubka,“ řekl Alexandr Vondra.

Havel v roce 2005 s tehdejším premiérem za ČSSD posnídal a veřejně jej před novináři chválil. „To bylo takové nehavlovské. Fotil se s člověkem, který rozehnal CzechTekk. V tu dobu už jeho vztah s Václavem Klausem přerostl do otevřené války a on se řídil heslem, že nepřítel mého nepřítele je mým přítelem,“ upřesnil svá slova později pro Právo Vondra.

Na Havla jakožto na dramatika vzpomínal například operní režisér David Radok, syn slavného dramatika Alfréda Radoka. „Dnes žijeme v samé esenci absurdity, Havlova tvorba je nejaktuálnější za posledních 25 let,“ řekl Radok. Kdyby podle něj Havel napsal svou poslední hru Odcházení dnes, její konec by byl mnohem depresivnější.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám