Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, samotné Velikonoční pondělí ale liturgický svátek není, křesťané oslavují radost z vykoupení.

S tímto dnem se pojí hodně tradic, a to hlavně koledování s pomlázkou. V některých krajích Česka dodržují lidé zvyk, podle kterého na přestupný rok mají vyšupat dívky chlapce.

Koledníci dostávají za odměnu kraslice, v poslední době je ale někdy nahrazují sladkosti nebo i sklenka alkoholu na zahřátí. Na Moravě a ve Slezsku se děvčata polévají vodou nebo rovnou hází do potoka, čímž o ně podle zvyků chlapci projevují zájem. Tento zvyk je mnohem rozšířenější na Slovensku.

Šlehal se i dobytek

Samotná pomlázka se plete většinou z vrbového proutí. Vyšlehání proutkem, pomlázkou (tatarem), vařechou či jalovcem má ženám zaručit mládí, krásu, zdraví a plodnost.

Dříve se šlehaly nejen dívky, ale i dospělí lidé a dobytek. Vejce se nejčastěji barvila červenou barvou, která je považována za symbol života. Proto je Velikonoční pondělí někdy známé právě jako Červené pondělí. Ke zdobení se používají barvy, vosk nebo i různé potisky a samolepky.

Vejce je důležitým znakem Velikonoc, má symbolizovat plodnost a často se mu přisuzovala magická moc. Tradice barvení vajíček vychází z čínské kultury a je stará víc než pět tisíc let. Vejce údajně má být jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryto něco živého.

Hledání vajíček

V mnoha domácnostech se na Velikonoce peče beránek. V této souvislosti se také traduje, že každá žena a dívka by si měla v pondělí vzít něco nového na sebe, aby ji beránek tzv. nepokakal.

V některých jiných evropských zemích lidé vůbec neznají koledování. V mnoha státech, například v Německu nebo v USA děti hledají vajíčka či sladkosti ukryté na zahradě. Norové mají zase Velikonoce spojené s detektivními příběhy a pobytem na horách.

Velikonoce jako vrchol liturgického roku

Tři dny, které Velikonočnímu pondělí předcházejí - tedy Velký pátek přes Bílou sobotu až po nedělní Boží hod velikonoční (Slavnost Zmrtvýchvstání Páně), jsou vyvrcholením křesťanského liturgického roku. Věřící si připomínají ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Velikonoce se však slavily i v předkřesťanských dobách, byly spojeny s příchodem jara.

Na Velký pátek si křesťané připomínají smrt Ježíše Krista. Hory podle pověstí vydávají své poklady a také by se nemělo prát prádlo. Lidé totiž věřili, že bude namáčené do Kristovy krve místo vody. Velký pátek je součástí Svatého týdne, který začíná Květnou nedělí.

V evangelických rodinách se jedná o sváteční den zpěvu pašijových písní a modliteb. Velký pátek si vysloužil také lidové přívlastky Bolestný či Tichý, což vyjadřuje smutek a půst věřících na památku ukřižování Ježíše.

Páteční bohoslužby v kostelech začínají už ve tři hodiny odpoledne (čas, kdy měl údajně zemřít Ježíš Kristus). U katolíků neprobíhá ten den eucharistie neboli přijímání chleba a vína proměněné v Kristovo tělo a krev. Čte se z evangelií, a to především pašije, tedy části, které připomínají poslední chvíle Ježíšova života. Kostel bývá vyzdobený chudě, chybí květiny a svíce.

Zvony v Římě

Podle tradice o den dříve, tedy na Zelený čtvrtek, odletěly všechny zvony do Říma a vracely se až na Bílou sobotu. V některých vesnicích je dodnes nahrazují děti s řehtačkami. Připomínají tak aktuální čas, který normálně hlásily právě zvony.

Od roku 2016 je Velký pátek opět státním svátkem, dohodli se na tom zákonodárci v prosinci 2015. Býval jím už za dob Československa, v roce 1951 byl ale zrušen.

Největší slavností křesťanského církevního roku je Boží hod Velikonoční. Ten den  křesťané oslavují zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Symbolem je upečený beránek jako oběť. V některých zemích se tradičně jí jehněčí nebo kůzlečí maso.