„Soudce prostě není úředník, aby vyplňoval tabulky. To se týká jak výživného, tak odškodňování újmy na zdraví. Úvahy soudu se musí odvíjet od něčeho úplně jiného,“ prohlásil soudce zpravodaj Jaromír Jirsa s tím, že justice musí ke každému případu přistupovat individuálně a zohlednit míru omezení, kterou úraz konkrétnímu člověku způsobil.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

Pro oblast pracovních úrazů vláda loni vydala nařízení, jež upravuje odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění. Určuje hodnotu jednoho bodu a přiřazuje ke konkrétním úrazům příslušný počet bodů.

„Takovýto postup se z pohledu ÚS jeví jako problematický, protože jednak nerespektuje systém stanovení náhrady podle metodiky Nejvyššího soudu a také opomíjí, že rozhodovací činnost soudů při stanovení konkrétních částek je třeba oprostit od vlivu moci výkonné, která není oprávněna limitovat soudy,“ upozornil Jirsa.

Soudci se při projednávání zastali ženy, která při práci v supermarketu utrpěla vážné zranění zad. Řetězec jí vyplatil 100 tisíc korun, u soudu pak požadovala dalších 400 tisíc. Krajský soud v Praze ji nakonec přiřkl pouze 170 tisíc, aniž ale vysvětlil, jak došel k této částce.