Silná, talentovaná a krásná Markéta do svých čtrnácti let řešila kamarády, kluky a co na sebe. O prázdninách roku 2012 ji však začalo bolet koleno. „Poté, co jsem nastoupila do  9. třídy, jsem byla na ortopedii, kde mi řekli, že to mám z podpatků. Jenže pak se na rentgen podívala sestra a všimla si nějakého stínu,“ vypráví Právu Markéta.

„Doktorka mi nejdřív tvrdila, že to sice nádor je, ale že nezhoubný. Jenomže pak jsem na Bulovce podstoupila svou první operaci – biopsii. A ze vzorku zjistili, že jde o osteosarkom – zhoubný nádor kosti. Z Bulovky jsem jela rovnou do Motola. Když jsem vstoupila na oddělení, hrála si v rohu plešatá holčička. To mě úplně dodělalo a začala jsem brečet,“ řekla Markéta.

Začaly chemoterapie doprovázené zvracením, výkyvy nálad a omdléváním.  „Nejdříve to vypadalo, že mi vezmou celé koleno, nádor a kus kosti a dají mi náhradu. Jenomže pak se jim zobrazilo ještě něco dalšího v holenní kosti,“ vysvětlila Markéta.

„Sdělili mi, že noha nejde zachránit, že technicky to nejde udělat, aby mi vzali takový velký kus kosti a něčím ho nahradili. Pak se naštěstí nakonec našel způsob a já začala po operaci rehabilitovat s náhradou kolene,“ popisuje nejtěžší moment, který do té doby zažila, mladá slečna.  Léčba skončila úspěšně a Markéta nastoupila do 1. ročníku mosteckého gymnázia.

Z tmavovlásky blondýna

„Celý rok byl super, byla jsem se školou v Itálii. Zažila jsem nejlepší prázdniny v životě, když jsme jeli s rodinou do Chorvatska. Jenže pak jsem měla v září kontrolu a ta nedopadla dobře,“ vzpomíná gymnazistka.

„Bylo to asi to nejhorší v mém životě, když mi rodiče řekli, že se to vrátilo a že to mám v plicích. Samozřejmě se mi opět zhroutil svět. Měla jsem strach, štvalo mě, že zase přijdu o vlasy, které už jsem měla hezky dlouhé, a nejvíc mě mrzelo, že nepojedu se školou do Španělska, kam jsem se rok těšila,“ vypráví Markéta.

I tohle však zvládla. Nakonec i s vědomím metastází se školou do Španělska jela a nabrala  novou sílu se s rakovinou znovu utkat.

„Nejdřív jsem podstoupila velice bolestivou operaci pravé plíce a poté následovaly dvě série chemoterapií. Samozřejmě jsem opět přišla o vlasy, které jsem obrečela snad ještě víc. Po operaci druhé plíce přišly další dvě série chemoterapií a v dubnu jsem ukončila druhou léčbu. Od května už znovu chodím do školy a úspěšně jsem zvládla druhý ročník. Začaly mi růst vlasy a jsou blonďaté, což mi přijde dost vtipné,“ komentuje s úsměvem závěr léčby původně tmavovláska.

Chce pomáhat  a stát se lékařkou

Kromě barvy vlasů se pro nyní sedmnáctiletou studentku změnilo i mnoho dalších věcí. Včetně pohledu na svět.

„Netrápím se věcmi, které jsem řešila předtím. Jestli jsem ztloustla nebo ne. Po první léčbě jsem napsala příběh o své nemoci do dramaťáku. Hra měla premiéru už před rokem. Píšu blog a snažím se svým příběhem pomoct dětem, které potkal stejný osud. Moje hlavní poselství, jež bych chtěla dětem, které onemocní rakovinou, předat, je bojovat a nevzdávat se. Nikdy. Ani když se to vrátí. Je za co bojovat. Tenhle svět je krásný a stojí za to v něm zůstat,“ říká odhodlaně Markéta Zagrapanová.

Dívka nyní podstupuje závěrečnou biologickou léčbu a dodává: „A dalo mi to ještě něco. Vždy jsem se bála nemocnice, ale poté, co jsem v nich strávila skoro rok, mě to všechno začalo hrozně zajímat a rozhodla jsem se pro studium medicíny.“