Hlavní obsah

Bělobrádek: Muslimskou Evropu nechci

Právo, Jan Martinek

Vicepremiér a předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek odpověděl v rozhovoru s deníkem Právo na otázky týkající se především přístupů k přijímání uprchlíků z válkou postižených zemí.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Předseda KDU-ČSL a vicepremiér Pavel Bělobrádek

Článek

Pane vicepremiére, hlasy, že Evropa migrační krizi nezvládá, sílí. Souhlasíte s nimi?

Co dělat jinak? Především si myslím, že selhávají dvě oblasti: národní státy, které mají   své povinnosti vyplývající ze členství v schengenském prostoru – v současné době

je největší problém v Řecku, zatímco Itálii se to podařilo dostat trochu pod kontrolu – a také Evropská rada. Ta by měla být mnohem razantnější. Konečně i schengen zná třístupňové možnosti vyloučení.

Na druhé straně je potřeba těm zemím pomoci, nelze je v tom nechat samotné. Ale nemohou se vzpěčovat s tím, že se jedná o národní suverenitu. Evropské řešení spočívá podle mě právě v tom, co podporuje i česká vláda: společná pohraniční stráž, a dokonce si myslím, že je načase zabývat se i společnou armádou.

Myslíte, že evropská pohraniční stráž by přispěla k řešení? Prezident Miloš Zeman se tomuto nápadu vysmál, protože by šlo jen o pár set nebo tisíc mužů.

S panem prezidentem se neshodneme na mnoha věcech. Záleželo by na tom, jak by fungovala. Ale pokud národní stát něco nezvládá, tak jsou dvě možnosti. Buď oplotíme jeho severní hranici, jak navrhoval Viktor Orbán už loni a premiér Sobotka se k tomu přidal, uděláme tam velký ‘hotspot‘ a budeme pomáhat řešit humanitární krizi, nebo budeme pomáhat chránit pobřeží. To nejde bez spolupráce s Tureckem. To má ale momentálně všechny trumfy v rukou.

Musí se změnit společné evropské řešení: premiéři totiž často vystupují jen jako zástupci svých zemí, a řeší jen svoji vnitropolitickou situaci, ne tu evropskou. Pak je otázka, jestli je Evropská rada orgán, který je vůbec schopen tyto věci řešit.

Jestliže začneme s kontrolami na hranicích, co bude s těmi desetitisíci kamióny, co pendlují mezi námi a Německem?

Jak hodnotíte slova ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, že někteří uprchlíci budou i nadále prchat přes Turecko do Evropy, a těžko s tím něco dělat?

Hermetické uzavření hranic je chiméra. To je nesmysl, to nikdy nebude. I když na mexicko-americké hranici je betonový plot, tak tam imigranti pronikají.

I z Československa v dobách železné opony se dalo emigrovat. Jde o to, dostat to pod kontrolu a  nebagatelizovat. Není přece možné, aby v těchto číslech do Evropy proudily desetitisíce lidí denně. Musíme ale důsledně odlišovat nelegální ekonomické migranty, legální ekonomické migranty a uprchlíky, kteří mají nárok na azyl.

Děsí vás, jakožto křesťana, vize muslimské Evropy?

Jako křesťana by mě nemělo děsit vůbec nic. Křesťan by se především neměl bát, měl by být maximálně bohabojný, mít bázeň před Pánem Bohem. Ale principiálně by mě určitě netěšila. Rozhodně nechci, aby k tomu došlo. Nechci, aby Evropa byla muslimská.

Dokážete si představit oplocenou Českou republiku, jak navrhují někteří poslanci?

To je vrchol populismu a naprostý nesmysl. Zhroutila by se naše ekonomická prosperita, stali bychom se izolovaným ostrovem. Jestliže začneme s kontrolami na hranicích, co  bude s těmi desetitisíci kamióny, co pendlují mezi námi a Německem?

Foto: Jan Handrejch, Právo

Předseda KDU-ČSL a vicepremiér Pavel Bělobrádek

Korigoval byste dnes nějak svůj několik měsíců starý výrok o tom, že uprchlíci by mohli pomoci evropské populační krizi? Někteří to pochopili tak, že radíte českým ženám, aby se nechaly migranty znásilňovat…

To je samozřejmě naprostá blbost. Nic takového jsem neřekl. V souvislosti s migrací jsem řekl, že řízená migrace je pro ČR výhodná. To vidíme už dnes, podívejme se na statisíce  Ukrajinců, Slováků, částečně i Vietnamců a dalších národností, kteří do ČR přicházejí, pracují tu, platí daně pomáhají naší prosperitě. Ale nemůže to být migrace neřízená.

Je jasné, že s tímhle tempem na naše vnuky už nebude mít kdo dělat. Naši občané nemají strach z přílivu například Ukrajinců, vidíme, že se rychle asimilují, není s nimi  problém. Příliv cizinců ale nemůže být masový, migranti sem musí přijít legálně a vědět, že budou dodržovat naše pravidla. Jinak budou vráceni zpět nebo potrestáni.

Češi se nebojí Ukrajinců. Bojí se rozmachu islámu, který je s naší kulturou neslučitelný. Jsou jejich obavy oprávněné? Hrozí nám skutečně plíživá islamizace?

V České republice ne, ale na evropské úrovni jsou země, které s tím mají problém. Já obavy do určité míry chápu, ale myslím, že jejich oprávněnost není tak velká. Někteří lidé se děsí především toho, co se v ČR vůbec neděje. V roce 2002 u nás bylo 18 tisíc uprchlíků, velká část z nich byli bosenští muslimové, a nikomu to nevadilo.

Problém nastal s Islámským státem. Tito lidé jsou obětí velmi kvalitní a cílené propagandy Islámského státu, který chce, aby naši občané byli vyděšeni, aby tu vznikaly extremistické strany, by nebyla jednotná EU. To samozřejmě vyhovuje i dalším mocnostem. No právě. Víc než o propagandě islamistů se v této souvislosti hovoří o propagandě z Ruska. Když vidíte, které servery tato videa nejvíce sdílejí, kdo je platí, odkud jsou a co píšou, je vidět, že problém IS je propagandisticky používán proti  evropské jednotě, proti transatlantickému spojenectví. Je to celkem jednoznačné.

Nicméně myslím, že západní země mnohé podcenily. Nemůžeme jim příliš něco vyčítat, my jsme také nezvládli romskou problematiku. Pro nás to může být výzva, abychom si přestali některé věci nalhávat a uměli říci, že pravidla platí pro všechny.

Že uprchlíkovi můžeme pomoci, a to i nadstandardně, ale on tu pomoc musí chtít a musí za ni něco odvést. Nemůžeme z migrantů udělat profesionální příjemce podpory státu. Ta podpora má smysl, jak říkal Josef Lux, jako trampolína: když se dostanete dolů, podpora vás vystřelí nahoru. Nemůže to ale být sociální pavučina, do které spadnete, zamotáte se a už se nikdy nedostanete nahoru.

Abychom nemluvili ve frázích, jaké konkrétní kroky jsou tedy potřeba k tomu, abychom té pavučině, jak říkáte, zabránili?

Velkým problémem muslimské komunity je jazyková vybavenost a zapojení žen do  procesu integrace. Žena, která sem přijde, je doma, nechodí do práce, chodí pouze do obchodů, kde mluví svou řečí, sleduje televizi jen ve svém jazyce, děti učí doma, případně je učí svému náboženství v mešitě. Tím pádem vzniká paralelní struktura.

Můžete to nazvat ghettem, státem neovládaným územím, sociálně vyloučenou lokalitou či zónou, kde neplatí zákon. V tomhle je velké nebezpečí a tady hrají zásadní roli ženy. Vychovávají další generaci, předávají jí část vzdělanosti. Je nesmírně důležité, aby bylo jasné, že některé věci se nedají akceptovat: že jazyk nemusí zvládnout jen jeden z rodiny, ale všichni. Že mají nějaké odlišnosti, to je v pořádku, ale ty nesmí přesahovat rámec našich pravidel, našich zákonů.

Nemáte pocit, že právě v tomto se v Evropě muslimům často ustupuje?

Myslím, že ano. Ustupovalo se jim víc, než je zdrávo.

Jak se z toho poučit?

Právní stát a vymahatelnost práva. Platí to pro každého člověka. Ačkoli nejsem radikál, domnívám se, že pravidlům se mají přizpůsobit ti, kdo sem přicházejí, ne že my budeme pravidla přizpůsobovat jim. My jsme společnost tolerantní,  ale není možné, by ta tolerance byla jednostranná.

Další problém spočívá v tom zásadním, čím křesťanství s určitou mírou vlivu francouzské revoluce prošlo, je to otázka sekulárního státu. Ježíš říká‚ císaři, co je císařovo, Bohu, co je Boží‘, ale islám jako  náboženská doktrína je velmi provázaný s politickým islámem.

A politický islám je pro nás prostě nepřijatelný. My lidem, kteří sem přicházejí, musíme jasně říct, že u nás to tak je, a zapomeňte na to, že nebudete respektovat naše zákony proto, že jsou sekulární a že pro vás snad nejsou závazné.

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním Právu

Reklama

Výběr článků

Načítám