Hlavní obsah

Některé z nás bili, všem šlo o život, vypověděl unesený český novinář

Právo, Radim Vaculík

Majitel regionální Jindřichohradecké televize a novinář Miroslav Dobeš (47) je jedním z pětice Čechů, kteří byli loni v červenci uneseni neznámými ozbrojenci v libanonském údolí Bikáa. Právu poskytl podrobný rozhovor o tom, co zažil.

Foto: repro ČT

Miroslav Dobeš

Článek

Celá skupina do Libanonu přiletěla 15. července a vracet se měla už v neděli 19. července brzo ráno. Hned druhý den po příletu však byla unesena včetně jejich libanonského řidiče, bratra v České republice zadržovaného Alího Fajáda.

Ze zajetí se Češi dostali až 1. února a strávili v něm celkem 201 dnů. Dodnes se neví, kde přesně byli zadržováni. Není vyloučeno, že to bylo v Sýrii.

Jaký byl život v zajetí

Byli jste po únosu všichni celou dobu zajetí spolu?

Naše pětice byla celou dobu spolu.

A váš řidič Saíb, bratr v té době v Česku uvězněného Alího Fajáda?

Ten s námi určitou dobu byl, další dobu byl od nás odloučen.

Jak dlouho tedy s vámi byl? Když ho někam odvedli, věděli jste, kde je?

Nevěděli jsme, kde je. Oni ho od nás odvedli asi třetí den věznění a dva měsíce jsme ho neviděli. Pak ho k nám vrátili a byl s námi až do konce.

Říkal vám jako místní Libanonec, co se děje?

On spíš komunikoval o tom, jestli budou zítra k obědu brambory nebo fazole. Jeho zajímaly spíš tyto věci, čímž něco naznačuji, ale nechci to rozvádět.

Jak si to mám vysvětlit? Že ho důvod únosu nezajímal?

Víte, jsou lidé, kteří se možná trochu i kvůli své nižší inteligenci zajímají o jiné věci než o to, kdy budou propuštěni, a zajímají je víc ty fazole a brambory.

Únosci se prý ale právě k Saíbovi chovali nejhůře ze všech. Používali vůči němu nebo vůči vám násilí?

Nedá se v žádném případě mluvit o nějakém mučení či intenzivním násilí. Spíš bych to z jejich strany považoval za jakési výhrůžné lekce.

On ten Saíb si občas trošičku vyskakoval a byl trošku drzý, takže to spíš bylo stylem facky a kopance do břicha a tak.

Je fakt, že to bylo nepříjemné, protože nejen on to schytal a musím říct, že mnohdy to byla daň špatné náladě našich únosců.

Prostě přišli ve špatné náladě a potřebovali si bouchnout. Samozřejmě že člověka to opravdu nepovzbudí, ale nedá se říct, že by to bylo přímo nějaké sadistické násilí. Ovšem nikdy nevíte, co těmto lidem může cvaknout v hlavě.

Každopádně nějaké bití jste zažili?

Někteří z nás. Já osobně ne.

Foto: Policie ČR

Obhájce Jan Švarc (vlevo nahoře), reportér Miroslav Dobeš (vlevo dole), voják Martin Psík (uprostřed), překladatel Adam Homsi (vpravo nahoře) a reportér Pavel Kofroň (vpravo dole)

Jak jste to měli s jídlem a s osobní hygienou?

Bylo to hodně různé. Byly dny, kdy jsme jedli dobře a měli i teplé jídlo. Pak byly zase dny, kdy to byla velká bída, a totéž s hygienou.

Byly doby, kdy jsme měli oblečení vyměněno jednou za čtyři či pět dnů, pak zase úseky, kdy jsme v jednom oblečení byli třeba šest týdnů.

Nepůsobili dojmem nějakých Pepíků, kteří si někde půjčili kalašnikov. Působili dojmem, že vědí, co dělají a proč to dělají.

A co se týká možného spolčení někoho z vaší pětice s únosci, dal byste za všechny ruku do ohně?

Ano, obě ruce do ohně. Všichni byli v šoku, co se stalo, to je naprostá jistota.

Dalo se z chování a postupu únosců poznat, že jde o profesionály, či naopak amatéry?

Nikdy předtím jsem nebyl unesen a doufám, že už nebudu, takže nemám s čím porovnávat. Ale oni nepůsobili dojmem nějakých Pepíků, kteří si někde půjčili kalašnikov. Působili dojmem, že vědí, co dělají a proč to dělají.

Naznačovali vám někdy během těch sedmi měsíců, že to může dopadnout nejhůř?

Jestli máte na mysli fyzickou likvidaci, tak samozřejmě naznačovali. Když přišla špatná nálada, tak vyhrožování bylo, většinou takové emotivní, otázka okamžiku.

„Dokud Česko nevrátí Fajáda, nepustíme vás“

Pídili jste se od začátku po tom, proč vás unesli?

Samozřejmě jsme se pídili a ptali, nicméně jsme se stále nic nedozvídali. Respektive pokud už někdo z těch únosců nějakou informaci pustil, tak to byly informace, které jedna druhou popíraly, vyvracely a protiřečily si. Jednoduše, byla to továrna na lež a nic se z toho nedalo vyvozovat.

Foto: Reuters

BEZ KOMENTÁŘE: Záběry z oblasti ve východním Libanonu, kde zmizelo pět Čechů

Kdy jste začali tušit skutečný důvod svého únosu?

Byl to 75. den věznění, kdy poměrně překvapivým způsobem přišel hlavní únosce a naprosto jiným tónem, mnohem serióznějším než jindy, nám oznámil, což si docela přesně pamatuju: „Jedná se o Alího Fajáda, a dokud ho Česká republika nevrátí Libanonu, tak my vás nevrátíme České republice.“

Spočítejte si sám, kdy to tedy bylo (28. září 2015 – pozn. red.).

Mimochodem my jsme nebyli uneseni 18. července, jak se teď všude uvádí, to se jen náš únos začal řešit v Česku. Nás ale unesli už o dva dny dříve, tedy 16. července.

Váš kolega Pavel Kofroň naznačil, že už dříve než na přelomu ledna a února to vypadalo, že byste mohli být propuštěni. Prý už jste dokonce dostali oblečení, ale nakonec se to zvrtlo a nedopadlo to tak.

Ano, ale kvůli vyšetřování ÚOOZ se k tomu nemohu víc vyjadřovat, protože jsem vázán mlčenlivostí.

Prý vám šéf únosců sdělil něco v tom smyslu, že Češi nedodrželi dohodu?

Ano, tak to bylo.

To už jste věděli, že jde o výměnu za Fajáda?

Ano.

Hlavní únosce měl podle vyjádření také uneseného Fajádova právníka Jana Švarce v jednom okamžiku, kdy byl rozhořčen, říct, že jim vlastně vůbec nejde o Fajáda, nýbrž o někoho jiného. Je to tak?

Dozvěděli jsme se, respektive někdo řekl, že jim nejde o Fajáda, ale že jim jde ve skutečnosti o el Marábího (další z Libanonců, který byl společně s Fajádem předloni v dubnu v ČR zatčen a vězněn a nakonec se stal rovněž součástí výměny – pozn. red.).

Foto: Dorian Hanuš, Právo

Alí Fajád u pražského soudu

Ale popravdě řečeno, ono to člověka, když se tak zpětně ohlédnu, ani tolik nepřekvapí, protože jak už jsem říkal, tam padalo tolik informací, které si vzájemně protiřečily, že z toho opravdu nešlo skoro nic usuzovat.

My jsme se o to samozřejmě snažili, protože nám šlo o kejhák, ale ty informace byly tak protichůdné…

Byla to novinářská výzva

Věděli jste, co je Fajád zač? Určitě vám o něm něco řekl jeho právník Švarc…

Byl jsem jako novinář panem Švarcem najatý na konkrétní práci. O Fajádovi jsem věděl tolik, kolik jsem si zjistil, abych profesionálně odvedl svoji práci, abych natočil reportáž s jeho rodinou, o jeho životě a příběhu.

S kolegou Pavlem Kofroněm děláme dvacet let lokální městskou televizi a tohle najednou byla, popravdě řečeno, taková výzva.

Dovedete si představit, když novinář, který je zvyklý točit vyloženě lokální věci, dostane najednou nabídku jet do takovéto exotické destinace, tak to samozřejmě zkusí.

Tušil jste, že Fajád je spojencem či spolupracovníkem libanonské tajné služby?

Samozřejmě že ne.

Pan Švarc vám to jako jeho právník neřekl?

Co věděl pan Švarc, na to se zeptejte jeho. Já jsem věděl to, co jsem vědět potřeboval. Samozřejmě se netajím, že jsem za tu práci měl dostat nějaký honorář, za který jsem chtěl odvést precizní práci s tím, že ta reportáž bude mít hlavu a patu, bude plná pravdivých informací, takže v zájmu tohoto jsem se seznámil s tím příběhem.

Pan Švarc si vás tedy najal na natáčení dokumentu o Alím Fajádovi a jeho případu. A nic víc?

Pro mě nic. Mě si najal na práci, kterou umím dělat, nic víc ani míň. Předtím jsme se neznali.

Ale organizoval celý program, ne?

Ano, organizoval. Program ale spočíval v tom, že se organizovalo, kam se dojede, do kterého města a co natočit. A jestliže o tom mluvíme, tak bych chtěl připomenout, že mým úkolem nebylo pouze natočit reportáž o příběhu Alího Fajáda.

Zároveň jsem měl druhý úkol, který, co se objemu týče, byl daleko náročnější, a to natočit poměrně obsáhlou reportáž o problematice syrských uprchlíků, která tehdy byla úplně jiná než dnes. Tomu jsem se věnoval hlavně.

A možnost rozhovoru se syrským prezidentem Bašárem Asadem vám nabídl Švarc?

Hovořilo se o tom, že by se tam měl natáčet rozhovor s Asadem, ale nikdy k tomu nedošlo a nějak se k tomu ani popravdě neschylovalo. Byl jsem připraven ten rozhovor natočit, ale osobně jsem si ani nemyslel, že se to podaří.

Švarc připustil, že byl za Fajádovou rodinou v Libanonu opakovaně, ale nechtěl komentovat, zda mimo jiné i pro peníze například na obhajobu. Byl jste svědkem nějakého předání?

Nebyl jsem svědkem ničeho takového, ale hovořilo se tam o tom, že shodou okolností v tentýž den, kdy nás unesli, pro něj byla právě od bratra pana Fajáda, tedy od Saíba, připravena v hotovosti záloha na právní služby.

To jsou ty peníze, které byly nalezeny po vašem únosu v autě?

Ano, přesně tak. Měl je s sebou.

Psíka nám představili jako Švarcova zaměstnance

Jak vám byl představen další z unesených mužů, Martin Psík?

S Martinem Psíkem jsem se seznámil přibližně hodinu a půl před odletem na letišti. Byl nám představen jako zaměstnanec advokátní kanceláře Jana Švarce.

Kdy jste se dověděli, kým ve skutečnosti je, tedy pracovníkem Vojenského zpravodajství?

Dozvěděli jsme se to během věznění, ale nechci být přesný.

Řekl vám důvod své cesty, tedy že chtěl získat informace o jiném uneseném Čechovi?

O tom (Pavlu) Hrůzovi v Libyi? Ano, jasně. Postupně během povídání nám to řekl, že to byl důvod jeho cesty do Libanonu.

Zdravotně po fyzické stránce jsem na tom relativně dobře, psychika je horší.

Myslíte si, že únosci věděli, kdo je Martin Psík?

Myslím si, že to věděli, protože se mi zdálo, že jsou vůči němu ostražitější než vůči nám všem ostatním.

Když vám Psík přiznal, jakou v té věci má roli, tak počítám, že o ní věděl i právník Švarc, když se tvářili jako spolupracovníci…

Taky to z toho dedukuji, že to samozřejmě oni dva věděli a my ostatní jsme to vědět neměli.

Zhubl jsem tam o 23 kilogramů

Jak se odehrálo vaše propuštění?

Nechali nás v tom, v čem jsme byli, něco z nás i sundali, například nějaké nášivky a cedulky, aby někdo něco nepoznal. Například já byl v jednom tričku a upnutých šponovkách, tedy téměř ve spodním prádle.

Po nějaké cestě dodávkou nás z ní pak vykopli skoro do mrazu, venku byly tak dva stupně nad nulou, a odjeli pryč.

Řekli vám ten důvod propuštění?

Řekli, že je hotovo, že naše čekání bylo dlouhé, ale že už je to za námi a že nás vezou na policii. Nevezli nás na policii, ale vykopli někde u silnice.

Jak jste na tom pár dnů po propuštění zdravotně?

Zdravotně po fyzické stránce jsem na tom relativně dobře, psychika je horší.

Cítím se psychicky hodně vyčerpaný a mám problémy toho typu, že se ráno vzbudím mezi dvěma malými dětmi a trvá mi několik minut, než si vysvětlím, že nejsem zavřený a zamčený.

Také jste za těch sedm měsíců věznění zhubl tolik kilogramů jako ostatní?

Osobně jsem tam zhubl o 23 kilogramů.

Reklama

Související témata:

Související články

Pelikán: Další osud Fajáda není naše věc

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) ve čtvrtek konstatoval, že další osud Libanonce Alího Fajáda, o jehož propuštění z vydávací vazby rozhodl ve čtvrtek...

Výběr článků

Načítám