Ve výroční zprávě Vojenského zpravodajství za rok 2014 píšete, že vnější ohrožení Česka je minimální. Změnilo se něco od té doby?

Rok 2015 je poměrně hektický a vnější prostředí se zásadně změnilo. Migrační vlna přinesla úplně jiné problémy a jiná nebezpečí. Situace se změnila, ale ne v tom smyslu, že by ČR hrozilo akutní nebezpečí, že by bylo zapotřebí dělat preventivní kroky kvůli nějaké reálné hrozbě.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

V Evropě teroristé začali znovu vraždit. Zvýšilo se riziko teroristického útoku pro Česko?

Riziko se samozřejmě zvýšilo. Jsme součástí schengenského prostoru. Od zemí, ve kterých došlo k útokům a odkud pocházeli útočníci, nás nedělí žádné hranice. Ten prostor je otevřený pro pohyb lidí, ale bohužel je otevřený i pro pašování lidí a zbraní.

Ve vaší výroční zprávě píšete, a ukázalo se to i po útocích ve Francii, že Česko je teroristy využíváno jako tranzitní země. Proč? Poskytujeme v tomto teroristům nějaké výhody?

Nespatřoval bych v tom žádné výhody či nevýhody. Důvodem zřejmě je, že tady není žádná zásadní muslimská komunita, není tady žádný zásadní problém s teroristickými hrozbami a z těchto důvodů mohou mít pocit, že tady nejsou bezpečnostní složky tak ostře naladěny na pohyb takovýchto osob.

Islámský stát Česko zařadil do tzv. koalice ďáblů. Řešili jste to nějak a vyplývá z toho nějaké riziko?

Žádné riziko z toho nevyplývá. Je naprosto přirozené, že jsme v koalici takovýchto zemí, které bojují proti terorismu.

Podle zprávy zpravodajství se velká část bojovníků Islámského státu – okolo 20 tisíc – rekrutovala na Západě. Je mezi nimi někdo z Česka?

Nejsou potvrzeny případy, že by mezi nimi byl někdo z ČR.

Indicie pro to jsou?

Žádné důkazy k tomu nejsou. Často se v tomto ohledu zaměňuje Česko a Čečensko.

Je to tím, že v Česku není velká muslimská komunita?

Ano. Většinou se rekrutují z muslimského prostředí, zejména z třetí generace přistěhovalců. Častý je také fenomén, že k islámu konvertují lidé ve věznicích nebo v sociálně slabém prostředí.

Nakolik jsou oprávněné obavy, že se sem s uprchlickou vlnou infiltrují teroristé? Čeští vojáci, kteří pomáhají ve Slovinsku, říkají, že mezi afghánskými utečenci lze rozpoznat bojovníky Tálibánu podle válečných zranění nebo podle typických tetování.

Určitě se v té mase skrývají i lidé, kteří primárně neutíkají, ale budou hledat nějaký cíl. Rozhodně se ale nedá dát rovnítko mezi uprchlíky a teroristy. To by bylo zjednodušující a také nebezpečné. Je nesporně pravda, že mezi uprchlíky jsou stovky a tisíce lidí, kteří mají nějaké bojové zkušenosti, ať na jedné, nebo na druhé straně konfliktu. Ale tito lidé nejsou přímým ohrožením z pohledu terorismu.

Proč je nebezpečné dávat rovnítko mezi uprchlíky a teroristy?

Protože podobná tvrzení v lidech vzbuzují zbytečnou nervozitu a strach. A to je voda na mlýn pro různé populistické nebo extremistické skupiny. Jednoduše řečeno, takové tvrzení je nepravdivé, zavádějící a lehce zneužitelné.

Vojenské zpravodajství dostalo za úkol vybudovat kybernetickou obranu. Co si máme pod tím představit?

Česko se stalo průkopníkem kybernetické bezpečnosti. Zákon o kybernetické bezpečnosti, který se tu přijal, je poměrně revoluční. Ten ale řeší pouze prevenci. Kybernetická obrana, u které jsme dostali od vlády zadání ji vybudovat, bude mít za úkol potenciálního útočníka i zastavit.

Jaké útoky budete řešit?

Ty, které budou mířit na srdce, na klíčové systémy státu. Nejen na ministerstva, vládu, ale například na jaderné elektrárny.

Jaké budete mít nástroje?

Nejdříve budeme muset poznat, jací jsou protivníci a jaké mají chování. Nejjednodušší obrana samozřejmě je, že budeme mít schopnost vypnout elektronický tok, odkud útok bude přicházet. Ale musíme mít dopředu analyzované, jaké dopady takový krok bude mít, aby nepřinášel větší škody než samotný útok.

O kolik se zvýšil počet kybernetických útoků za poslední dobu?

Nedokážu to kvantifikovat, ale počet útoků se nepochybně zvýšil. Je to dáno i tím, jak se zvýšila prosíťovanost a kybernetická přítomnost kolem nás.

Dosavadní kybernetické útoky u nás i ve světě jsou prací jednotlivců i států. Vytvářejí si některé státy nejen obranu, ale i jednotky hackerů pro útok? Mluvilo se o tom v případě ukrajinského konfliktu.

Ukrajinský konflikt je tím správným případem, tam proběhla kybernetická válka na plné pecky z obou dvou stran.

Nemůžu se nezeptat, jak to vypadá s těmi pěti unesenými Čechy v Libanonu. Nezhoršila se jejich situace poté, co je na spadnutí vydání Libanonce Alího Fajáda do USA? Spekuluje se o tom, že ti Češi byli uneseni na výměnu za Fajáda.

To nebudu vůbec komentovat.

Do povědomí lidí se před časem vojenské zpravodajství dostalo v dost nelichotivém světle kvůli kauze Nagyová. Poškodila ta kauza fungování zpravodajské služby? Musel jste pro nápravu poměrů něco měnit?

Kvůli té kauze jsem nemusel řešit nic. Musel jsem řešit různé výzvy doby, protože se změnily bezpečnostní priority. Ten případ ale nechci rozebírat, odehrál se v minulosti, řeší ho orgány činné v trestném řízení, a cokoli řeknu, mohlo by být vykládáno ve prospěch či neprospěch jedné nebo druhé strany. Vojenské zpravodajství svou práci nepochybně velmi dobře umí, ale výjimečně se může stát i nějaký malér.

Pošramotil ten případ sebevědomí zpravodajců?

Takovýto případ, a to nepředjímám, kdo byl vinen nebo nevinen, je nepříjemný. Mediální pozornost je každé zpravodajské službě nepříjemná a lidé ve službě si to samozřejmě v sobě nesou.

Zpravodajství hledá nové lidi, je to proto, že vám lidi odcházejí, nebo přibyly úkoly?

Doba se zásadně změnila. Před nedávnem o migraci nikdo nic nevěděl. O terorismu se mluvilo úplně v jiných měřítkách a jiných lokalitách. A také jsme dostali zcela nový úkol a tím je kybernetická obrana.

Sháníte lidi, kteří umějí africké či asijské jazyky, například arabsky. Proč?

Jestli má služba plnit základní úkol poskytovat politikům relevantní informace o rizicích, která by mohla potenciálně hrozit nebo hrozí České republice, tak musíme rozumět tomu, co se v rizikových místech ve světě děje.

Je problém sehnat takovéto lidi?

Je určitě problém sehnat, vychovat, vytipovat správné lidi, aby byli loajální vůči České republice a aby měli o práci dlouhodobě zájem. To je dlouhodobý proces, ty na trhu práce jen tak nenajdeme. Zájemci se ale hlásí.

Čím je motivujete?

Musí mít vztah ke své zemi, musí to být vlastenci, musí sounáležet se službou a armádní problematikou. Motivace je různá – kariéra, odbornost.

Obyčejný člověk si pod špiónem představí hlavně dobrodruha. Chodí k vám lidé za dobrodružstvím?

Podobný pocit v tom může hrát roli, ale určitě to nemůže převyšovat ostatní požadavky, které na nové uchazeče klademe.

Proč vy jste se dal ke zpravodajcům?

Mám za sebou celoživotní kariéru policisty a ten posun od policejní problematiky ke zpravodajské byl poměrně logický. A nakonec to osud zamotal tak, že sloužím i u armády.

Vás lákalo dobrodružství?

Já jsem přišel od kriminálky, kde jsem strávil dost dlouhou dobu a kde o dobrodružství nebyla nouze. Zajímal mě jiný druh práce a změna.

Jan Beroun
Pracoval jako policista, v Praze 2 vedl kriminalisty. Byl šéfem speciální policejní jednotky detektivů infiltrovaných mezi zločinci. Čtyři roky byl náměstkem ředitele civilní rozvědky, několik let byl jejím styčným důstojníkem ve Washingtonu. V letech 2011–14 byl ředitelem detektivní společnosti Pinkerton v Česku. Od října 2014 šéfuje Vojenskému zpravodajství.