Správce stavby předražené dálnice D47 dostal od firem milióny korun, policii to nevadí

Jenže v období let 2004 až 2008 doputovalo na jeho soukromé či podnikatelské účty téměř 9,5 miliónu korun, přičemž z toho více než 3,5 miliónu přímo od šesti různých firem podílejících se na realizaci samotné výstavby D47. Dalších skoro 2,5 miliónu korun dostal v té době prostřednictvím hotovostních vkladů od dosud nezjištěných lidí a není prý ani jasné, za co.

Řeč je o Tomáši Mráčkovi (57), který měl podle ŘSD jako zaměstnanec dohlížet na kvalitu výstavby kontroverzní dálnice, ale seděl zřejmě na dvou židlích.

„Ve světle skutečnosti, že klíčová osoba správce stavby přijímala od různých osob zúčastněných na realizaci staveb D47 peněžní prostředky a zároveň kontrolovala kvalitu jejich služeb poskytovaných ŘSD, vyvstávají pochybnosti o objektivitě postupu ing. Mráčka coby správce stavby a jeho jednání v zájmu ŘSD,“ mají jasno zástupci státní společnosti spadající pod ministerstvo dopravy.

Toto jejich vyjádření je součástí podnětu k výkonu dohledu nad kauzou D47, který v září odeslali na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci.

Právo toto vyjádření podrobně prostudovalo. Dokonce v něm zástupci státní společnosti na adresu Mráčka přímo konstatují, že některé skutečnosti „vyvolávají závažné podezření na korupční jednání nebo snahu o zastření původu nelegálně nabytých finančních prostředků“.

Nelíbí se jim, že detektivové z ostravské pobočky protikorupční policie ruku v ruce s dozorovým žalobcem Radimem Sobkem z Krajského státního zastupitelství v Ostravě v létě i na počtvrté celý případ odložili s tím, že „ve věci nejde o podezření z trestného činu“.

Stát přitom podle nynějších odhadů ŘSD přišel při zpackané výstavbě části D47, vedoucí od Lipníka nad Bečvou přes Ostravu až k hranicím Polska, o více než tři miliardy korun.

Ať už šlo o špatně vypočtené valorizace cen za stavby (škoda cca 1,2 miliardy korun), za nedodanou či nekvalitní ocel (téměř půl miliardy korun) anebo za celou řadu více či méně závažných vad zjištěných během či až po výstavbě této klíčové komunikace na Ostravsku (škoda odhadem před dvě miliardy korun).

Kvůli D47 padla celá řada trestních oznámení, přičemž samotné ŘSD poukazovalo ve svých podáních v průběhu let 2009 až 2014 na celkem dvacet různých zásadních pochybení, za která by měl někdo pykat. Ať už prý šlo o porušení povinnosti při správě cizího majetku, o pletichy při veřejné soutěži anebo o podvod. Jenže jak již bylo řečeno, policie kauzu poslala k ledu a státní zástupce jí v tom dal za pravdu. A to i přesto, že výše zmíněné podezřelé transakce peněz pro Mráčka zjistili protikorupční detektivové sami v rámci finančního šetření, které letos vedli a v červenci uzavřeli.

Podle závěrů tohoto šetření, do kterého Právo rovněž nahlédlo, ale Mráček na základě jím dodaných materiálů nevykonával pro stavební firmy spojené s D47 práce, které by nějak souvisely s výstavbou samotné dálnice, navíc měl údajně souhlas od nadřízených.

Zástupci ŘSD však v dokumentu pro olomoucké žalobce upozorňují, že z finančního šetření policie nevyplývá, zda práce objednané stavebními firmami pro ně Mráček vůbec vykonal.

A i kdyby ano, z faktur poskytnutých jednou ze stavebních společností pro policii naopak jasně plyne, že Mráček této firmě poskytoval služby spojené právě s realizací D47, a to konkrétně s výstavbou jednoho z problémových mostů, u kterého prý nebyla dodána část vyfakturované oceli.

„Za tato plnění vystavil ing. Mráček společnosti Stráský, Hustý a partneři, s. r. o., faktury za více než 1,1 miliónu korun, což jednoznačně vyplývá ze spisu finančního šetření,“ uvedlo ŘSD v podání pro olomoucké vrchní žalobce.

Zmiňovaná firma byla přitom projektantem projektových dokumentací u staveb D47. Proto prý není podle názoru ŘSD vyloučeno, že „uvedené finanční prostředky mohly souviset s rozhodovacími a schvalovacími činnostmi ing. Mráčka coby správce staveb, případně mohly mít charakter úplaty za blíže nespecifikovaná jiná plnění“.

Tedy jednoduše řečeno, ŘSD má podezření, že Mráček dostal od stavitelů peníze, aby bez problémů schválil jejich práci.

„O tom nic nevím,“ reagoval na to sám Mráček poté, co jej redakce konfrontovala s informacemi z dokumentu ŘSD. Stejnou větu pak zopakoval hned několikrát, například i v okamžiku, kdy se ho Právo tázalo, zda popírá možný střet zájmů či možnou korupci. Pak přece jen na opakovaný dotaz stručně konstatoval, že korupci či střet zájmů odmítá.

„Byl jsem na policii, vypovídal jsem několikrát a všechno jsem vysvětlil,“ bránil se Mráček.

Do očí bijící je pak ale podle zástupců ŘSD skutečnost, že Mráčkovi v době výstavby D47 přistálo několika poměrně pravidelnými hotovostními platbami na účtu téměř 2,5 miliónu korun, u kterých policie nezjistila, od koho a za co vlastně peníze dostal a odkud pocházely. Policie ani státní zástupce se prý však těmto zjištěním z finančního šetření nijak nevěnovali a nezjišťovali, odkud se statisíce na Mráčkových účtech vzaly. ŘSD má v této souvislosti podezření, že mohlo jít o praní špinavých peněz.

A reakce Mráčka? Nic o tom opět neví. „To je nějaká chiméra,“ poznamenal pouze.

Mráčkova nevědomost pak platila i v otázce podezření zástupců ŘSD, že mohl údajně prát špinavé peníze přes ostravský Klub turistů a lyžařů Třebovice (KTL).

Od tohoto sdružení totiž podle závěrů finančního šetření policie obdržel na svůj soukromý účet přes tři milióny korun, aby prý za tyto peníze koupil nemovitost v Rakousku určenou pro KTL. Klub přitom sídlí na stejné třebovické adrese, kde má trvalé bydliště samotný Mráček, a on i jeho manželka jsou na stránkách KTL uvedeni jako jediné dvě kontaktní osoby.

„Policie ani státní zástupce se však žádným způsobem nezabývali původem finančních prostředků, které KTL získal na koupi bytu v Rakousku. Podle názoru ŘSD přitom vzhledem ke zjištěným skutečnostem může existovat podezření, že účelem majetkových transakcí mezi KTL a manželi Mráčkovými by ve skutečnosti mohlo být zastření původu nelegálně nabytého majetku,“ upozornili zástupci ŘSD ve svém podnětu.

Podle nich by se tedy opět mohlo jednat o legalizaci výnosů z trestné činnosti, obzvlášť za situace, kdy členy KTL údajně byli či stále jsou někteří ze zástupců zhotovitelů D47. Policie ani žalobce to prý ale opět neřešili.

Jejich závěry o odložení věci jsou prý nesprávné a předčasné, možná pochybení „mimořádně závažná“, a proto žádají nadřízené olomoucké vrchní žalobce o znovuotevření kauzy a dokonce k vydání pokynu, aby policie zahájila trestní stíhání. Navíc ŘSD navrhuje, aby věc předali jinému státnímu zástupci a ten pak jiným vyšetřovatelům či dokonce útvaru.

Jednou už v Olomouci uspěli, když tamní vrchní státní zastupitelství loni v březnu nařídilo případ začít opět prověřovat, i když tehdy pak věc řešili stejní policisté i žalobce.

„Trváme na tom a jsme naprosto přesvědčeni, že k těm trestným činům skutečně došlo, a trváme na tom, že je povinností státu, potažmo policie, aby je vyšetřila a nikoli odložila,“ řekl k tomu Právu mluvčí ŘSD Jan Rýdl.

Připustil, že pro státní společnost je nepříjemné, když mezi podezřelé patří její bývalí zaměstnanci, nicméně by prý mělo platit heslo „padni komu padni“.

„Pokud se trestného konání dopustil člověk, který u nás byl v zaměstnaneckém poměru, nedá se nic dělat,“ míní Rýdl. Dodal, že o podezřelé roli Mráčka v kauze „jednoznačně nasvědčují“ podklady, které ŘSD dodalo policii.

„Není to ale otázka jen jednoho našeho zaměstnance, ale podstatně širší a je na policii, aby to rozkryla,“ poznamenal mluvčí s tím, že dokumentů k tomu měli detektivové dost.

Jenže ti podle Rýdla činili během prověřování těžko vysvětlitelné kroky a hodnocení, dokonce jistou dobu odmítali ŘSD jako možnému poškozenému přístup do spisu, což změnila až stížnost na státní zastupitelství.

„Stojíme si stále za tím, že námi předložené důkazy stoprocentně stačí na trestní stíhání,“ uzavřel Rýdl.

Náměstek olomouckých vrchních žalobců Pavel Komár k podnětu ŘSD Právu sdělil, že příslušný státní zástupce objemný spis nyní zkoumá a zatím o věci nijak nerozhodl.