Hlavní obsah

Vedro na umření a hasiče ještě olizují plameny

Právo, Radek Plavecký

Pětatřicet stupňů ve stínu a ještě si k práci pořádně přitápějí. S nadsázkou a humorem, který není většině hasičů cizí, se tak dá mluvit o neuvěřitelně těžké dřině při zásazích záchranářů hasičského sboru. Ti středočeští teď mají za sebou snad ty nejhorší letošní požáry na Rakovnicku a Mladoboleslavsku.

Foto: HZS Středočeského kraje

Hasiči na místě požáru u Olešné

Článek

„Před chvílí jsem se vrátil z Branžeže, kde hořel les. Sotva jsem se stihl vysprchovat a hned jsem zase naskočil do služby. I z Branžeže jsme si museli na chvíli ,odskočit‘ k jiným zásahům. Současně hořelo i strniště u Horní Rokyté, takže jsme jezdili na obojí a k tomu ještě nějaké menší zásahy,“ potvrdil permanentní vytížení mladoboleslavský hasič Petr.

Jeho další kolega přiznal, že houska, kterou právě kouše, je jeho první jídlo od rána, přitom byly tři hodiny odpoledne. „Jídlo dostáváme, ale v tom stresu není na nic chuť ani pomyšlení. Máme vodu, té vypiju snad deset litrů za den, ale jídlo k tomu nepotřebuju,“ dodal, nasadil helmu, popadl hadice a zmizel s nimi v prachu a dýmu.

Rozsáhlý požár zpustošil les a pole o rozloze 100 hektarů na RakovnickuVideo: Novinky

Od vedra si trochu ulevili během nocí. To ale zase neslo riziko špatné orientace a pádu ze skal, přidávala se únava z nevyspání. „Je to strašně ubíjející, chlapi tam potí krev. Všichni musí být v mundúrech, přilby, vysoké boty do půli lýtek, k tomu táhnou hadice a chodíme tam terénem, kudy by se žádný turista nevydal, aby se tam nepřizabil,“ popsal Petr poslední zásah na Branžeži, kde hořel lesní porost v roklině uprostřed skal.

Podívejte se na zničenou travnatou plochu Prokopského údolí po zasažení požárem Video: Novinky

Technika skončila několik stovek metrů od ohně, dál se muselo pěšky a všechno odnosit na zádech a v rukách. Jedině vrtulník mohl pomoci hasit ze vzduchu. „Ze všech se řine pot, lidi nevylézají ze stínu na sluníčko a tihle chlapi musí bez ohledu na vedro běhat v plné polní v nepřístupném terénu. Kromě toho bylo právě na Branžeži strašně vos. Snad si to mezi sebou řekly, že je tu spousta lidí a mají i jídlo, a všechny se sem sletěly ze širokého okolí,“ smál se záchranář během vyprávění.

Navíc tu kvůli terénu museli zasahovat s horolezeckým vybavením. Shora byli jištění lanem a zavěšení v sedáku zkrápěli vodou příkré svahy.

BEZ KOMENTÁŘE: Požár u Dobříva hasí i vojenský vrtulníkVideo: Novinky

„Tohle je práce pro fyzicky i psychicky odolné a vytrvalé lidi. Není to jako ve fitku hodinu zvedat činku. Tady jsme byli ve vedru, tři dny v kuse. Ještě horší to mají dobrovolní hasiči. My to máme jako profesi, jsme v práci, ale oni jdou ráno do svojí práce, odpoledne naskočí sem, jsou tu do noci a ráno zase frčí do práce,“ nezapomněl zmínit dobrovolné hasiče jejich profesionální kolega.

Dost úmorně navíc působí i předpovědi počasí. „Kdyby to byly jen tyhle tři dny a pak se všechno vrátilo k normálu, ještě by to šlo, ale tohle vedro a sucho má být ještě dva týdny, takže se dají čekat další požáry,“ obával se mladoboleslavský hasič.

Reklama

Výběr článků

Načítám