Článek
„Uprchlíci, kteří přepluli Středozemní moře na lodích, do Česka přicházejí, ale ne jako do cílové země. Snaží se dostat do Německa, Švédska, Norska, za příbuznými. Skoro nikdo z nich tu nechce zůstat, v rukou mají papírky se jmény a kontakty na příbuzné na západě,“ říká ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) Martin Rozumek.
Většina se ovšem dál nedostane. Ti, co si požádali o azyl u nás, jsou ubytováni ve střediscích v Kostelci nad Orlicí a Havířově, nyní v počtu okolo tří set lidí. Kdo jen projíždí a chce o azyl žádat jinde, může narazit. Poté, co uprchlíka zadrží policie, pošle ho do uzavřeného zařízení v Bělé pod Bezdězem.
Běžence chytá policie v autobusech
„Zásada dobrovolného přijímání běženců ve skutečnosti znamená, že dobrovolně chceme přijmout nula, slovy nula, lidí. Naše policie každého aktivně chytá už na Florenci. Všichni včetně dětí jsou pak zavření týdny a měsíce za mřížemi v Bělé. České úřady dělají vše pro to, aby je vrátily Rakušanům a v mnohem větším počtu Maďarům, protože přes východní cestu uprchlíků přichází mnohem více. Přitom se skutečně jedná o lidi, kteří u nás ani zůstat nechtějí,“ zlobí se ředitel OPU.
Cizinecká policie sice zaznamenala v poslední době více případů nelegálních běženců, ale těžkou hlavu z toho nemá.
„Je to v rámci běžného výkonu služby. Nejde o žádné specializované zátahy ani nám to nijak práci nepřidělává. Nyní je trend, že tito lidé cestují většinou autobusy, takže probíhají kontroly často právě na autobusových linkách. Při akci se objeví deset i dvacet běženců. Ale víme ze zkušenosti, že tento trend se zase změní, převaděči zjistí, že policie cestu kontroluje, a přijdou s jinou alternativou,“ nabídla druhý pohled na problematiku mluvčí cizinecké policie Kateřina Rendlová.
V táboře 200 lidí
Uprchlický tábor v Bělé je v tuto chvíli podle ředitele organizace na pomoc uprchlíkům plný až po střechu. „Z poslední návštěvy odhaduji, že tam je zhruba 200 lidí. Nejvíce ze Sýrie a Iráku, to jsou celé rodiny s dětmi, pak Somálci, většinou bez dětí, a poté Kubánci a Ukrajinci, jichž byla dříve většina,“ popisuje složení obyvatel tábora Rozumek.
„Máme zajištěny i rodiny jezídů, kteří z Iráku utíkají před Islámským státem. Posíláme je Maďarům. Ti měli jen v letošním prvním čtvrtletí 33 tisíc žádostí o azyl, zatímco my, počítám-li i měsíc duben, pouhých 569.“
Nejvíc žádostí podávají Ukrajinci, téměř tři sta, druhá nejčastější národnost žadatele o azyl v Česku je kubánská, pak vietnamská. Až čtvrtí jsou Syřané, kterých letos požádalo o azyl u nás necelých třicet.
Dá se očekávat, že se počty budou zvyšovat, ale i kdyby došlo ke změně a lidé utíkající z válečných zón chtěli zůstat v Česku, tuzemské kapacity to podle ředitele OPU zvládnou.
„Od doby, kdy smí uprchlík zažádat jen v jedné zemi EU o azyl, šla čísla počtu žádostí v Česku rapidně dolů. V roce 2013 požádalo jen 707 běženců o azyl, v roce 2014 pak 1156. Kromě dvou, tedy Kostelce a Havířova, se ostatní pobytová střediska pro uprchlíky v návaznosti na to zavřela,“ řekl Martin Rozumek.
„Vybavuji si ale situaci, kdy jsme přijímali tisíc Kosovců a nabídky na ubytování přicházely z různých koutů republiky, od organizací po majitele penziónů. Myslím si, že bychom to dobře zvládli, kdyby uprchlíků přibylo a chtěli by u nás zůstat,“ dodal.
