Jak zatím hodnotíte probíhající sněm?

Musím říct, že se mi velmi líbí. Trošku mě na delegátech mrzí, že nechtějí diskutovat. Na druhou stranu, třeba co se týče stanov, tak na nich jsme intenzivně dva roky pracovali a každý kraj tam měl svého zástupce. Je to o tom, že s našimi lidmi mluvíme poměrně hodně, protože se pohybujeme v regionech a spoustu věcí si doříkáme, ale myslím si, že by bylo lepší, kdyby víc vystupovali.

Čím to podle vás je?

Možná je to tím, že tento sněm berou především jako volební sněm, a co se týče třeba ideologického směřování, tak asi kdybychom to postavili pouze jako ideologický sněm, tak by možná diskuse byla větší.

Není to tím, co říkají někteří kritici, že delegáti nechtějí vystupovat proti Andreji Babišovi, případně že nemáte nikoho, kdo by se vůči němu vymezoval?

Vždyť to není pravda, tohle určitě není pravda. Pan Babiš s lidmi komunikuje, odpovídá na maily a spousta našich členů mu e-maily píše, takže si myslím, že z pana Babiše strach nemají. Prostě nemají potřebu se ptát.

To je ten samý případ jako při volbě prvního místopředsedy, kdy se stejně jako při výběru předsedy nikdo nepřihlásil do diskuse?

Myslím si, že je to úplně ten samý případ.

Vy jste byla zvolena řadovou místopředsedkyní hnutí. Kam byste chtěla ANO v rámci této funkce nasměrovat?

Už jsem to trošku říkala ve svém projevu. Těch oblastí je několik. Když se zaměřím na tu klasickou, která trošku souvisí se stanovami, tak je to, že chci podpořit lidi v regionech při tvorbě naší struktury. To znamená, že i ve Středních Čechách, odkud pocházím, i v ostatních regionech, chci podporovat vznik místních organizací. Mám tam připravené cesty, chci s lidmi mluvit a pomáhat při rozšiřování členské základny.

Pak je to ideologická stránka. Včera to naznačil už pan Babiš ve svém projevu, tedy rozpoutání diskuse o tom, co je vlastně hlavním cílem, kudy by naše společnost měla jít. Nejsou to jenom ta tvrdá témata, ale k tomu přicházejí i měkká témata, třeba definice národního zájmu a všech těchhle záležitostí.

V souvislosti se svou ústavní funkcí, kterou mám (Jermanová je místopředsedkyně Poslanecké sněmovny), a ona souvisí i s tou politickou funkcí, kterou zastávám, jde trošku o změnu postavení Parlamentu České republiky. Nemluvím o žádných zásazích do Ústavy nebo zákonů, ale chtěla bych změnit náladu, morálku a chování, které tam jsou. Ano, byla bych velmi ráda, aby parlament nastoupil cestu, že dává příklad společnosti.

Jak toho chcete dosáhnout?

Je to o tom, že třeba teď je parlament podle mého názoru v pozici, že přijímá zákony, ale třeba se nediskutuje o věcech, které dávají směr České republice. Řeší to vláda a já si myslím, že není úplně dobře, aby se se změnou vlády měnilo zaměření nebo cesta naší země. Myslím si, že definování té cesty by mělo být právě na základě vzájemného konsenzu všech stran.

To znamená více komunikace v parlamentu?

Určitě, více diskuse o problémech, jako je imigrace, imigrační politika, zahraniční směřování, obranná politika. Myslím, že tohle je věc velmi strategická a diskuse o tom by měla probíhat na půdě parlamentu. A to se nám nedaří.

Domníváte se, že když přibude odborných diskusí v parlamentu, různých seminářů a podobně, že se zlepší pohled na parlament, nebo že bude najednou slušnější?

Asi teď mícháme dvě věci dohromady, možná jsem se ne jasně vyjádřila. Semináře a výbory, tohle vše funguje, ale myslím si, že o tom musíme mluvit na plénu. A to i za cenu mimořádných schůzí, které budeme věnovat jednomu tématu. Teď je k tomu přistupováno trošku alibisticky, že se tam naoko dá nějaké téma, jenom aby se ukojily vášně, a rychle se smete a jedou se zákony dál. Tam vidím velkou mezeru.

Další věc je práce s opozicí. Nejsme zastáncem toho, že bychom měli válcovat opozici, ale vždycky bychom s nimi měli komunikovat a hovořit a dodržovat dohody. A to se neděje.

Zmínila jste se o mimořádných schůzích a v jakém duchu probíhají. Vy ale těžko můžete politiky usměrnit tak, aby se při nich vyjadřovali určitým způsobem.

Každopádně je nikdo nechce usměrňovat, ale je to o tom, že když vznikne nějaký problém, válečný konflikt nebo něco takového, tak o tom máme hovořit, máme se na to připravit, a teď jsme v situaci, kdy koalice, většina, v které jsme, tlačí na to, aby diskuse byla co nejmenší, aby se to nerozmazávalo a abychom se tam nezdržovali. Na druhou stranu potom projednáváme zákony a diskuse k nim potom mnohdy sklouzává do osobních exhibicí. Je to dlouhodobý proces, na kterém musíme pracovat, a my jsme na tom začali pracovat a já v tom budu pokračovat dál a myslím, že i moji kolegové.

Pořád mi není úplně jasné, jak dosáhnout té změny v parlamentu. Můžete to přiblížit na nějakém příkladu?

Budeme ještě uvažovat o změně jednacího řádu, zkusíme to s jiným přístupem, strukturovaným. To znamená, že na každou stranu, která je v parlamentu, bude nějaký časový limit, kdy se bude moci vyjádřit. Předem dají diskutéry, kdo bude vystupovat. Ale tohle je věc, kterou musíme zpracovat, znovu připravit a znovu předložit.

Není to úplně exaktní věc, na kterou existují taková konkrétní řešení, kdy řeknete: „Tak, odteďka se budeme chovat slušně”. Není to tak, je to spíš o tom, jak hnutí vystupuje, a mně se to v poslední době potvrzuje, že čím víc jsem otevřená k ostatním, tak oni to vracejí a chovají se slušně. Do té doby, než jsme přišli my, tak to strany braly jako velmi antagonistické prostředí a vládnoucí strana nebo vládnoucí uskupení válcovalo opozici a naopak. Je potřeba to otevřít, diskutovat a bavit se se všemi.

Takže by každá strana měla k určitému bodu vyhraněný limit pro řečnění a zároveň by musela dopředu stanovovat řečníky? Jak na sebe pak budou vystupující reagovat?

Ale to můžou, tady jde o to, že tohle je ověřená parlamentní praxe v jiných zemích, jak jsem říkala už při minulé snaze o změnu jednacího řádu, co se týče jednací doby. Jsme jediní ve střední Evropě, kdo nemá omezenou řečnickou dobu, takže asi to něco znamená. Je potřeba to řešit a je jenom otázka, ke kterému modelu se budeme klonit. Teď nechci říkat úplně konkrétně, jak to bude, protože je to ve fázi příprav, určitě připravím dvě tři varianty a budeme o tom hovořit jak s koalicí, tak s opozicí, abychom se na tom shodli.

Nedávno jste byla v ANO nominována coby odbornice na zahraniční politiku. Jaké tedy budou v této pozici vaše kroky?

Musím říct, že jsem nebyla nominována, byla to trošku novinářská zkratka, ale jsem součástí expertního týmu. Jako první místopředsedkyně Sněmovny poměrně hodně cestuji ven, vedu delegace, mám svůj pracovní tým složený z ambasadorů.

Tým je tvořen tak, že každý světadíl je zastoupen jedním nebo dvěma ambasadory a je to tak, že já v tuto chvíli je beru s sebou, vyjíždím s nimi do regionů, seznamuji je nejen s velkými podniky, ale třeba i se středními a malými podnikateli, protože ty se většinou nedostávají do oficiálních delegací. Spojuji je, ukazuji jim naše školství, naše neziskovky a vznikají zajímavé výměny. To je ta cesta, kterou bychom měli jít, protože musíme začít zemi prodávat tak, že nemáme jen Prahu, ale máme i ostatní regiony, kam se mnohokrát velvyslanci nedostanou.

Je tohle i vaše odpověď na kritiku ohledně toho, že nejste pro zahraniční politiku kvalifikovaná?

Myslím si, že nikdo z těch ministrů, kteří vykonávali ministerskou funkci, v mém věku asi nebyli úplně kovanými odborníky, ale každý se učíme, i já se učím a se vší pokorou. Velmi intenzivně na sobě dělám a mám před sebou spoustu práce, ale nemyslím si, že je to nějaká velká překážka, protože jsem v tomto velmi pracovitá.

Ve svém včerejším kandidátském projevu jste se charakterizovala heslem Jarka - connecting people. Můžete to rozvést?

Je to takové moje pracovní heslo, které mám ve svém týmu, protože si myslím, že právě tato ústavní funkce, stejně jako u předsedy Sněmovny, Senátu, je úkolem především spojovat, propojovat, síťovat a já se setkávám při své práci s mnoha zajímavými lidmi.

Určitě víte, že se zabývám i genderem, takže spojuji lidi, ať jsou z podnikatelské sféry, z neziskovek s občanskými sdruženími, na to napojuji velvyslance...Tohle je strašně důležité, výměna informací, poznávání lidí a z této platformy pak vzniká spousta zajímavých nápadů, které se dají potom uplatnit v politice dál.