Když žádala nápravu, úřady jí sdělily, že podle českých zákonů není možná. Nyní už dva roky usiluje, aby stejný osud nepotkával další děti.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

„Zkazili mi život. Mohla jsem vyrůstat se svým tátou, jsem jeho jediná dcera,“ řekla Právu dnes již matka tří dcer. Jejímu otci totiž úřady existenci dcery po jejím narození v dubnu 1974 zcela zatajily. „Když se to dozvěděl, byl v šoku,“ říká Scharschmiedová.

K adopci nemělo dojít

Na základě vlastního pátrání v archívech porodnice, soudu, kojeneckého ústavu a dalších institucí zjistila, že nikdy nebyla takzvaně právně volným dítětem a nemohla být k adopci vůbec nabídnuta.

Soudní spis Okresního soudu Karlovy Vary, který o adopci v roce 1975 rozhodl, totiž neměl k dispozici ani písemný souhlas dnes již mrtvé matky. Nehledě na to, že o otci soudkyně uvedla do zápisu, že nebyl zjištěn.

Přitom v hlášení o narození dítěte z nemocnice v Teplicích (kopii má Právo k dispozici) je otec Helmuth Scharschmidt uveden i s adresou, na níž bydlí dodnes. O existenci své dcery se dozvěděl teprve před dvěma lety. Scharschmiedová si poté podle něj změnila své příjmení.

„Stále mám v rodném listě adoptivní matku, která svým chováním ubližovala spoustě lidem, coby příbuznou, kterou mi doživotně a nezákonně dal tento stát,“ stěžuje si Scharschmiedová. „Můj biologický otec, kterého všichni obešli, by nikdy s adopcí nesouhlasil, do dnešních dnů žije sám, jiné děti neměl a je to velmi hodný a milý člověk, u kterého bych našla význam rodiny,“ dodává.

Vše je promlčeno

Její žádost o prošetření případu dostala na stůl ministerstva spravedlnosti, zdravotnictví a práce a sociálních věcí.

A závěry ministerských právníků z letošního července ženu nepotěšily: ačkoli stát v 70. letech zřejmě porušil občanské i trestní právo, náprava není možná kvůli promlčecím lhůtám.

Rozsudek o osvojení by musel být napaden návrhem na obnovu řízení do tří let od nabytí právní moci, stížnost pro porušení zákona je třeba podat také do tří let
od pravomocného rozhodnutí, v tomto případě do roku 1978.

„Z uvedeného tedy plyne, že cestou mimořádných opravných prostředků ani cestou případného trestního stíhání osob, které se na vašem osvojení v polovině 70. let podílely, nelze nyní po bezmála 40 letech dosáhnout revize předmětného rozhodnutí,“ uvedla v podrobné 12stránkové odpovědi zastupující ředitelka odboru ochrany práv dětí ministerstva práce a sociálních věcí Marta Miklušáková.

„Kdo to tehdy mohl napadnout? Otec o mně nevěděl a já byla malá, takže mě vlastně nikdo nebránil,“ namítá Scharschmiedová.

Pomoc hledá u politiků

Jistou naději by prý nabízelo projednání případu před Ústavním soudem nebo mezinárodním tribunálem. V zahraničí existují případy znovuotevřených adopcí učiněných za vlád nedemokratických režimů, u nás taková právní úprava zatím chybí.

„Přijetí takové úpravy je však ryze politickou otázkou, kterou by musela otevřít politická reprezentace,“ dodala Miklušáková.

A právě na politiky se Scharschmiedová nyní obrací. Její případ zaujal například poslankyni TOP 09 Jitku Chalánkovou.

„Podle mého názoru byla poškozena na svých právech už tenkrát a podle tehdejších zákonů,“ řekla k případu Právu Chalánková. „Ráda bych jí pomohla, pokud se to po tolika letech dá. Líbí se mi, že do toho jde i z důvodu, aby k podobným nekalostem nedocházelo do budoucna u dalších dětí,“ podotkla poslankyně, která se sociálněprávní ochraně dětí dlouhodobě věnuje.

Novela zákona o rodině, která by nezrušitelnost osvojení změnila, je však spíš během na dlouhou trať.

Žádá morální satisfakci i odškodné

Na ministerstvu spravedlnosti leží od února i žádost Scharschmiedové o 20miliónové odškodnění za škodu vzniklou následkem chybného úředního postupu. Lhůta pro rozhodnutí o nároku vyprší tento týden.

„Máme doručený spisový materiál od Okresního soudu Karlovy Vary a věc půjde vyřídit v řádu dní,“ sdělila Právu v úterý mluvčí resortu Kateřina Hrochová.

Scharschmiedové, která částku uplatnila po poradě s právníkem, však prý o peníze v první řadě nejde. „Nic jiného si v životě nepřeji než to, aby můj biologický otec mohl být v mém rodném listě tak, jak to mělo být,“ dodává.