Žena se už léta snaží zrušit vlastní adopci

Když žádala nápravu, úřady jí sdělily, že podle českých zákonů není možná. Nyní už dva roky usiluje, aby stejný osud nepotkával další děti.

„Zkazili mi život. Mohla jsem vyrůstat se svým tátou, jsem jeho jediná dcera,“ řekla Právu dnes již matka tří dcer. Jejímu otci totiž úřady existenci dcery po jejím narození v dubnu 1974 zcela zatajily. „Když se to dozvěděl, byl v šoku,“ říká Scharschmiedová.

Na základě vlastního pátrání v archívech porodnice, soudu, kojeneckého ústavu a dalších institucí zjistila, že nikdy nebyla takzvaně právně volným dítětem a nemohla být k adopci vůbec nabídnuta.

Soudní spis Okresního soudu Karlovy Vary, který o adopci v roce 1975 rozhodl, totiž neměl k dispozici ani písemný souhlas dnes již mrtvé matky. Nehledě na to, že o otci soudkyně uvedla do zápisu, že nebyl zjištěn.

Přitom v hlášení o narození dítěte z nemocnice v Teplicích (kopii má Právo k dispozici) je otec Helmuth Scharschmidt uveden i s adresou, na níž bydlí dodnes. O existenci své dcery se dozvěděl teprve před dvěma lety. Scharschmiedová si poté podle něj změnila své příjmení.

„Stále mám v rodném listě adoptivní matku, která svým chováním ubližovala spoustě lidem, coby příbuznou, kterou mi doživotně a nezákonně dal tento stát,“ stěžuje si Scharschmiedová. „Můj biologický otec, kterého všichni obešli, by nikdy s adopcí nesouhlasil, do dnešních dnů žije sám, jiné děti neměl a je to velmi hodný a milý člověk, u kterého bych našla význam rodiny,“ dodává.

Její žádost o prošetření případu dostala na stůl ministerstva spravedlnosti, zdravotnictví a práce a sociálních věcí.

A závěry ministerských právníků z letošního července ženu nepotěšily: ačkoli stát v 70. letech zřejmě porušil občanské i trestní právo, náprava není možná kvůli promlčecím lhůtám.

Rozsudek o osvojení by musel být napaden návrhem na obnovu řízení do tří let od nabytí právní moci, stížnost pro porušení zákona je třeba podat také do tří let

od pravomocného rozhodnutí, v tomto případě do roku 1978.

„Z uvedeného tedy plyne, že cestou mimořádných opravných prostředků ani cestou případného trestního stíhání osob, které se na vašem osvojení v polovině 70. let podílely, nelze nyní po bezmála 40 letech dosáhnout revize předmětného rozhodnutí,“ uvedla v podrobné 12stránkové odpovědi zastupující ředitelka odboru ochrany práv dětí ministerstva práce a sociálních věcí Marta Miklušáková.

„Kdo to tehdy mohl napadnout? Otec o mně nevěděl a já byla malá, takže mě vlastně nikdo nebránil,“ namítá Scharschmiedová.

Jistou naději by prý nabízelo projednání případu před Ústavním soudem nebo mezinárodním tribunálem. V zahraničí existují případy znovuotevřených adopcí učiněných za vlád nedemokratických režimů, u nás taková právní úprava zatím chybí.

„Přijetí takové úpravy je však ryze politickou otázkou, kterou by musela otevřít politická reprezentace,“ dodala Miklušáková.

A právě na politiky se Scharschmiedová nyní obrací. Její případ zaujal například poslankyni TOP 09 Jitku Chalánkovou.

„Podle mého názoru byla poškozena na svých právech už tenkrát a podle tehdejších zákonů,“ řekla k případu Právu Chalánková. „Ráda bych jí pomohla, pokud se to po tolika letech dá. Líbí se mi, že do toho jde i z důvodu, aby k podobným nekalostem nedocházelo do budoucna u dalších dětí,“ podotkla poslankyně, která se sociálněprávní ochraně dětí dlouhodobě věnuje.

Novela zákona o rodině, která by nezrušitelnost osvojení změnila, je však spíš během na dlouhou trať.

Na ministerstvu spravedlnosti leží od února i žádost Scharschmiedové o 20miliónové odškodnění za škodu vzniklou následkem chybného úředního postupu. Lhůta pro rozhodnutí o nároku vyprší tento týden.

„Máme doručený spisový materiál od Okresního soudu Karlovy Vary a věc půjde vyřídit v řádu dní,“ sdělila Právu v úterý mluvčí resortu Kateřina Hrochová.

Scharschmiedové, která částku uplatnila po poradě s právníkem, však prý o peníze v první řadě nejde. „Nic jiného si v životě nepřeji než to, aby můj biologický otec mohl být v mém rodném listě tak, jak to mělo být,“ dodává.