Hlavní obsah

Slepí sourozenci dostali vysvědčení v Braillově písmu

Právo, Jaroslav Švehla

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Tři žáci základní školy v malém městečku Dubá na Českolipsku v pátek dostali namísto jednoho hned dvě vysvědčení.

Foto: Jaroslav Švehla, Právo

David Pomp s asistentkou

Článek

Jedno obyčejné, podobné, jako si ze školy odnesl každý školák, a to druhé při zběžném pohledu k nerozeznání od běžného listu papíru. Známky jsou na něm totiž napsány pomocí Braillova písma, protože sourozenci Tomáš, Martina a David Pompovi jsou od narození nevidomí.

„Jedno máš pro maminku a to druhé je přepsané, aby sis ho  mohl sám přečíst,“ řekla při předávání vysvědčení paní učitelka nejmladšímu z trojice, Davidovi, který zdárně ukončil pátou třídu.

Těžká orientace po škole

„Nejtěžší je vlastivěda. Baví mě tělocvik. Už umím kotoul vpřed a vzad,“ pochlubil se chlapec v saku a kravatě během toho, když prsty přejížděl po výstupcích úhledně uspořádaných pod sebou do sloupečků, stejně jako tomu je na tištěném vysvědčení.

Jeho sestru Martinu, kterou čeká příští rok učivo 8. třídy, nejvíce baví angličtina. „Nejtěžší je orientace po škole, ale dá se to zvládnout,“ řekla Martina, která si pro vysvědčení přišla v černých ozdobených šatech.

Hned jak se usadila do lavice, jí také bříška prstů začala přejíždět po speciálním vysvědčení. Její sourozenci mají alespoň nějaké zbytky zraku, mladá dívka však nikoliv, a tak při cestě do školy používá hůlku pro nevidomé. I tak se ale podle pedagogů s hendikepem obdivuhodně vyrovnala.

Pomáhá asistentka

Do malé základní školy s velkou spádovou oblastí chodí Pompovi od první třídy se zdravými dětmi.

Podle pedagogů se do třídního kolektivu bez problémů integrovali. „Máme jen speciální štítky s popisky na dveřích. Jiné úpravy nebyly potřeba,“ řekla ředitelka ZŠ Dubá Jindřiška Skalická.

Rozdíl mezi listnatým stromem a jehličnany vysvětlíte, popsat dělení na jednotlivé druhy je už dost těžké
asistentka Jana Pravdová

„Když jsme probírali historii, dala jsem jim do rukou maketu hradu, aby si to lépe představili,“ dodala.

Pro trojici žáků je při výuce nejdůležitější asistentka, na kterou podle Skalické Liberecký kraj přispívá jen minimální částkou.

Přitom asistentka krom jiného nevidomým žákům naťukávala do Braillova písma zadané úlohy a naopak od dětí přepisovala slovo od slova písemné práce k oznámkování. A to i s chybami.

Zlomek na celý řádek

„Naučit se to písmo je pro ně těžké. Třeba zlomek se musí napsat na celý řádek,“ přibližuje svět nevidomých školáků asistentka Jana Pravdová, která na škole působila sedm let.

„Nemají tolik podnětů z okolí. Některá slova vůbec neznají. Rozdíl mezi listnatým stromem a jehličnany vysvětlíte, popsat dělení na jednotlivé druhy je už dost těžké,“ říká Pravdová.

Pro nejstaršího Tomáše už v osmé třídě skončila školní výuka úplně, ale vysvědčení z dubské školy bylo poslední i pro oba mladší sourozence.

Během prázdnin se totiž rodina stěhuje do nedaleké České Lípy, a tak Davida a Martinu čeká přechod do nového prostředí.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám