Hlavní obsah

Vědci v Brně a na Havaji zachytili umírající kometu

Právo, Jan Trojan

Měla to být kometa století. Velká, s jasně svítícím ohonem, skoro jako slavná Halleyova – zejména pro pozorovatele ze severní polokoule. Jenže, jak zjistili vědci, jádro komety nazvané podle mezinárodní vědecké optické sítě ISON vykázalo už krátce před tím, než se kometa dostala na nejkratší vzdálenost od Slunce do tzv. přísluní, nadměrnou bouřlivou aktivitu, která jasně svědčila o rozpadu jádra.

Foto: Miloslav Druckmüller, Shadia Habbalová

Ohon komety je patrný pod dolní částí slunečního kotouče.

Článek

„Po kritickém průletu komety přísluním nabídly družicové snímky pohled už pouze na ,ducha‘ komety. Jádro se roztříštilo pod náporem tlaku slunečního větru ve vzdálenosti asi 1,2 miliónu kilometrů nad viditelným slunečním povrchem,“ uvádí ve své nové zprávě Česká astronomická společnost.

Samotný akt maximálního přiblížení komety ke Slunci, k němuž došlo loni 28. listopadu, se snažili zaznamenat vědci na různých místech světa, ale podařilo se to jen mezinárodnímu vědeckému týmu vedenému Miloslavem Druckmüllerem z Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického (VUT) v Brně a Shadiou Habbalovou z Astronomického institutu na Univerzitě v Honolulu na Havaji.

„Jejich unikátní kombinovaný snímek je jediným potvrzeným pozorováním zanikající komety ISON v přísluní na celém světě,“ píše ve své zprávě Česká

astronomická společnost. Na snímku je tak kometa C/2012 S1 ISON – jak zní její celý technický název – u zakrytého slunečního disku.

Její ohon je patrný v dolní části tmavého slunečního kotouče, tato část snímku byla pořízena z vesmíru. Slunce bylo fotografováno ze Země za bílého dne.

Foto: Miloslav Druckmüller, Shadia Habbalová

Ohon komety je patrný pod dolní částí slunečního kotouče.

Nejjasnější fragment komety se podařilo objevit až speciálními matematickými metodami, které úspěšně rozvíjí právě Druckmüller.

Oceněné snímky

Existenci už zanikající komety tedy prokázala kombinace snímků z evropsko-americké kosmické sondy SOHO, která pozoruje Slunce od roku 1996. A také z observatoře v horách na Havaji, kde použili plnoformátové digitální zrcadlovky s objektivy, v jejichž ohnisku leží clona zakrývající sluneční disk. Podobné clony mají i přístroje v družicích.

„Srovnáním snímků z vesmíru i z Havaje odborníci přesvědčivě prokázali existenci této komety,“ sděluje Česká astronomická společnost. Při vyhodnocování snímků musel Druckmüller a jeho kolegové bojovat mj. s ohromným množstvím světla v okolí Slunce.

„Zpracování snímků trvalo dva týdny, kolegové z havajské univerzity ale chtěli, aby článek o kometě a naší společné práci vyšel nejprve v kvalitním vědeckém časopise,“ vysvětlil Právu důvod časového odstupu od vlastního fotografování Druckmüller.

Ten na VUT v Brně přednáší aplikovanou matematiku. Zabývá se zpracováním, úpravou, spojováním i analýzou digitálních obrazů. Jeho matematicky zpracované fotografie zatmění Slunce z různých koutů Země v uplynulých letech získaly světový ohlas.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám