Komplikovaný domácí porod byl veden v červenci roku 2009, podle státního zástupce si porodní asistentka dostatečně nezjistila, jaké komplikace mohou nastat. Rodící žena už za sebou měla jeden domácí porod, jenže podle žalobce si měla porodní asistentka zjistit, že u předchozích porodů nastaly komplikace. Žena tak neměla být vhodnou adeptkou na porod v domácím prostředí.

Vinu spatřoval žalobce i v tom, že prý novorozence, který po porodu nedýchal, Königsmarková špatně resuscitovala. Oživit se ho podařilo až přivolané záchrance, jenže kvůli nedostatku kyslíku byl už těžce postižen, mohl jen ležet, reagoval pouze na dotyk a nebyl schopen ani přijímat potravu. Nakonec po dvaceti měsících zemřel.

Obvodní soud pro Prahu 3 hodnotil postup Königsmarkové jako nedbalostní ublížení na zdraví s následkem smrti. Městský soud v Praze její odvolání zamítl, Nejvyšší soud následné dovolání označil za zjevně neopodstatněné. Ústavní soud rozhodnutí soudů všech stupňů zrušil.

Königsmarková: Je to kriminalizace domácích porodů

Porodní asistentka se před soudy hájila s tím, že neudělala žádnou chybu, podle ní by komplikace neodhalil ani ultrazvuk.

„Nejdřív jsem dítě stimulovala, poklepávala po zádech, pak jsem na něj stříkla studenou vodu, nepomohlo to. Začala jsem dýchání z úst do úst a křikla na otce, ať zavolá sanitku,“ popsala už dříve Königsmarková.

Žena se bránila tím, že podle ní soudy kriminalizují domácí porody a navíc prý nepřipustily většinu jí navrhovaných důkazů, čímž mělo dojít k porušení práva na spravedlivý proces. Podle porodní asistentky v tuzemsku není žádný odborník, který by mohl spor nezaujatě posoudit včetně soudních znalců, kteří v jejím případu vystupovali, a proto chtěla výslech zahraničního znalce, což ale soudy zamítly.

ÚS: Nelze stavět jen na posudcích

Ve své stížnosti Königsmarková tvrdila, že trest, který u soudů vyfasovala, měl zástupnou funkci. „Trestá volbu, nikoli to, co se stalo. Má za cíl pouze odradit lidi od toho, co lékařské elity považují za nevhodné,“ uvedla porodní asistentka a ve stížnosti dodala, že následek, jakkoli je tragický, je daní za svobodu, kterou si sama matka zvolila.

Znalci v případu nepopírali fakt, že porodní asistentka je kompetentní k vedení fyziologického porodu, současně ale také upozornili, že k jejím kompetencím patří i poznat, že se porod mění v nefyziologický. Podle znalců pak porodní asistentka reagovala v tomto případě pozdě a neadekvátně.

ÚS kritizoval, že verdikty obecných soudů stavěly hlavně právě na znaleckých zkoumáních. „Znalecký posudek je významným druhem důkazního prostředku, ale je nutno jej hodnotit stejně kriticky jako jakýkoli jiný důkaz. Privilegovat znalecký posudek a přenášet odpovědnost za verdikt na znalce, to nelze připustit,“ konstatovala soudkyně Ivana Janů.