"Pan Fajt prokázal, že má předpoklady pro vedení tak významné instituce, ať už jde o odbornou kvalifikaci v oboru historie umění a vizuální kultury, mezinárodní renomé nebo o schopnost strategického a koncepčního uvažování," uvedla ministryně.

Národní galerie byla bez ředitele od poloviny dubna, kdy Hanáková odvolala Vladimíra Rössela. Ten podle ní neprokázal, že rozumí poslání galerie. Místo výběrového řízení se Hanáková rozhodla vybírat z kandidátů, kteří se účastnili předchozích konkurzů na šéfa NG. Na výběr tak měla mezi Fajtem a bývalým ředitelem Moravské galerie v Brně Markem Pokorným.

Jiří Fajt na snímku z roku 2006.

Jiří Fajt na snímku z roku 2006

FOTO: Lukáš Táborský, Právo

Podle Hanákové musí Fajt Národní galerii zásadně proměnit strukturálně, ekonomicky, dramaturgicky a i z hlediska její image na veřejnosti. "NG se musí aktivně a viditelně zapojit do dění na evropské muzejní scéně a znovu získat doma i v zahraničí pozici významné, inspirativní a důvěryhodné sbírkové instituce, která jí charakterem a významem uměleckých fondů plně náleží," uvedla.

Balvín: Rozhodnutí Hanákové je nevhodné

Budoucí ministr kultury Jiří Balvín řekl, že rozhodnutí Hanákové jmenovat nového ředitele Národní galerie těsně před koncem její vlády je nevhodné. Po svém nástupu do resortu je chce prověřit.

Upozornil také na to, že ministryně původně ke konci června rezignovala. Zůstala ve funkci jen proto, že odstupuje celá vláda. "Jsem překvapen, jestliže paní ministryně 4. července jmenuje ředitele Národní galerie bez řádného výběrového řízení a proti názoru odborné veřejnosti. Připadá mi to nevhodné," řekl Balvín.

"Samozřejmě se k tomu vrátím po nástupu do funkce příští týden," konstatoval. Dodal, že proti Fajtovi nic nemá, ale NG by si podle něj zasloužila řádné výběrové řízení se zastoupením odborné veřejnosti.

Fajt vystudoval obor dějiny umění na pražské filozofické fakultě. Působil mimo jiné jako hlavní kurátor Sbírky českého kamenosochařství 11. až 19. století v Lapidáriu Národního muzea v Praze, jako kurátor Sbírky středověkého umění Národní galerie v Praze a v letech 1994 až 2000 jako ředitel Sbírky starého umění Národní galerie v Praze a zastupující generální ředitel. Později se stal zakládajícím ředitelem Centra pro středověké umění v Praze. Působí na německých univerzitách, podílel se na řadě expozic středověkého umění, je autorem stovky knih, výstavních katalogů a vědeckých článků v odborných sbornících a periodikách doma i v zahraničí.