„V době, kdy Jan Palach uskutečnil svůj protest, reformní komunisté už opouštěli scénu a nastupovali neostalinisté, jako je pan Grebeníček,“ kontroval Zeman.

Zeman reagoval na páteční výrok komunistického poslance ve Sněmovně během debaty ohledně zařazení dne upálení Jana Palacha mezi významné dny. Grebeníček před poslanci zpochybnil motiv Palachova činu. Řekl, že Palach nebojoval proti komunistickému režimu, protože sympatizoval s reformním hnutím ve straně a obrodnou politiků tehdejších představitelů tzv. Pražského jara.

Palach se podle Grebeníčka stal "rukojmím prapodivných negativistů". [celá zpráva]

Grebeníček: Prezident nemá střílet od boku

Grebeníček v sobotu na Zemana reagoval s tím, že budoucí hlava státu podlehla zjednodušené „mediální falsifikaci“ v důsledku „pravicové cenzury“. Nastupující prezident by podle něj neměl „střílet od boku“.

„Nepravdivé tvrzení Miloše Zemana o mých postojích v době Pražského jara a v době tragického protestu Jana Palacha proti cenzuře a okupaci lze snadno vyvrátit. Konec konců i o tom bylo mé vystoupení v Parlamentu,“ uvedl komunistický poslanec ve svém prohlášení. Dodal, že by si Zeman měl ověřit stenozáznam z Grebeníčkova vystoupení v parlamentu a podotkl také, že návrh na uznání významu Palachova činu v hlasování podpořil.

Miroslav Grebeníček odchází ze zasedání Výkonného výboru KSČM.

Miroslav Grebeníček (KSČM)

FOTO: PRÁVO

Miroslav Grebeníček vyvolal v pátek ve Sněmovně pozdvižení a na jeho hlavu se snesla vlna kritiky. Zastávali se ho jen jeho spolustraníci. Předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik řekl, že poslanec jen připomínal „určité historické souvislosti“, šéf komunistů Vojtěch Filip pak Grebeníčka podpořil ještě víc, když prosazoval právo vést diskusi, jinak „se nedostaneme dál“.

Sněmovna v pátek návrh skupiny poslanců na zařazení 16. ledna, kdy se Jan Palach upálil, mezi významné dny, podpořila.

O Janu Palachovi

Narozen 11. 8. 1948 ve Všetatech (okr. Mělník) v rodině živnostníka. Jeho otec byl pro něj velkým vzorem, ten ho také přivedl k zálibě v české historii. Při studiích na mělnickém gymnáziu se jeho láska k dějepisu díky tamnímu profesoru dějepisu Antonínu Vrbovi ještě prohloubila. V roce 1968 začal studovat obor dějepis - politická ekonomie na Filosofické fakultě Karlovy univerzity.

Období takzvaného Pražského jara, které v roce 1968 znamenalo národní probuzení a naději, prožíval velmi intenzívně, účastnil se mnoha schůzí a diskusních setkání a byl nadšeným zastáncem společenských změn, směřujících k demokracii. Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Čech 21. srpna 1968 nesl velmi těžce.

Poté, co vládní představitelé podepsali Moskevský protokol, který znamenal souhlas s okupací, zavládla mezi lidmi bezmoc a rozčarování. Proto se v listopadu 1968 zúčastnil manifestace mladých dělníků a studentů proti porušení národní suverenity. Nechtěl se smířit s tím, že lidé si začínají na přítomnost okupantů zvykat. Proto napsal dopis, kde píše, že je první "pochodní," jež žádá zastavení cenzury. Posléze svůj život dobrovolně ukončil.

Na Václavském náměstí se na protest proti sovětské okupaci a vývoji ve společnosti polil 16. ledna 1969 hořlavinou a zapálil se. Svým činem chtěl probudit národ z otupělosti a beznaděje a vyburcovat ho k odporu proti nastupující normalizaci. Jeho skutek došel naplnění o 20 let později v tzv. Palachově týdnu, který předznamenal konec totalitního režimu v Československu.

Zemřel 19. 1. 1969 v Praze, pohřben na Olšanech (1973 ostatky exhumovány a uloženy ve Všetatech).