Hlavní obsah

Ostravanka se proměnila v německou vlčí ženu

Právo, Denisa Telaříková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ostrava

Tanja Askani nepotřebuje psychiatry ani psychology. Splíny a deprese jí pomáhají zahnat a vyléčit její svěřenci, vlci polární a šedí. O ně se totiž stará již přes patnáct let v německé zoo Wildpark Lüneburger Heide.

Foto: Denisa Telaříková, Právo

Vlčí žena Tanja Askani zavítala do Ostravy, kde jako dítě vyrůstala, aby lidem představila na přednáškách svou práci, chov šedých a polárních vlků.

Článek

Askani ale není původem Němka, narodila se před 50 lety ve Frýdku-Místku a až do své svatby, po níž se za svým manželem do Německa přestěhovala, žila v Ostravě. Do ní se teď po mnoha letech vrátila, aby lidem na přednáškách a projekcích představila své úspěchy v chovu vlků. Tyto velmi inteligentní šelmy ji totiž bezvýhradně přijaly mezi sebe, rodačce z Moravskoslezského kraje se také daří odchovávat vlčí štěňata ve vlastním domě se zahradou.

Foto: archiv Tanji Askani

Tanja Askani se v německé zoo se stará o vlčí jedenáctku

„Vlčí vytí je pro mě tou nejkrásnější hudbou,“ přiznává s úsměvem Tanja Askani a vzpomíná, jakým způsobem se k chovu vlků dostala. „Lásku k přírodě mám po svém otci, který byl myslivcem. Když jsem byla malá, tak jsem doma kolem sebe měla spoustu zvířat. Lidé věděli, že když nám nemocné či nalezené zvíře přinesou, tak je vypipláme. Od 16 let jsem se pak začala věnovat sokolnictví, díky kterému jsem se seznámila se svým manželem, a v roce 1990 jsem se odstěhovala za ním do Německa, kde jsme v zoo Wildpark Lüneburger Heide začali společně pracovat v sokolnictví,“ pátrala v paměti vlčí žena, která si právě zde všimla polárních vlků.

Foto: archiv Tanji Askani

Tanja Askani nedá na polární a šedé vlky dopustit.

„Před jejich výběhem jsem dokázala stát denně velmi dlouho. Uchvátili mě svou krásou a ušlechtilostí. Chtěla jsem přijít na to, jak to s vlky je, jak s nimi pracovat a jací vlastně jsou,“ líčila Askani.

S vlky nemám konflikty

Nakonec do toho spadla zcela nečekaně rovnýma nohama. „Kvůli otravě totiž v roce 1998 uhynula během porodu jedna vlčí samice. Pouze jedno její mládě přežilo, byla to samička Flocke. Ujala jsem se jí, když měla teprve dva dny a byla vážně nemocná," popsala.

"Původně jsem se o ni měla starat kratší dobu, kvůli přestavbě výběhů se však doba protáhla na půl roku. Flocke mě zasvětila do toho, jaký vlk je. Byla tou nejlepší učitelkou, jelikož měla velmi komplikovanou povahu. Za vše děkuju právě jí,“ svěřila médiím vlčí žena, která zatím se všemi „svými“ vlky vychází bez konfliktů. „Jsou ale už dospělí a má role pomalu končí. Chovám se k nim s respektem,“ dodává.

Polární vlky přivezla z Kanady

Za svůj největší úspěch Askani považuje to, že se jí podařilo z Kanady přivést tři zdravá štěňata polárních vlků. Dvě mláďata putovala do Vídně, samičku Naaju chovatelka odchovala doma ve společnosti štěněte jezevčíka a mufloního mláděte.

Foto: archiv Tanji Askani

Tanja Askani se svými svěřenci

„Dlouho jsem hledala kanadská vlčata s čistou krví, aby se v Evropě podařilo obnovit genofond. Bylo to nutné, jelikož se nám rodila nemocná štěňata se zaječím pyskem a dalšími nemocemi,“ přiznala Askani a dodala, že jejím snem je to, aby vlčice Naaja porodila a odchovala zdravá vlčata. „Nechceme z ní ale mít mašinu na výrobu štěňat.“

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám